„Autorem série článků o závodu Škoda Economy Run je Jan H. (Lokotka). Fotografie u článku byly zveřejněny s laskavým souhlasem Automotoklubu Škoda Economy Run. Upřímně děkujeme za svolení i motivaci edukovat v oblasti úsporné jízdy.“
– – – – –
Předem se omlouvám, že nyní tak trošku zasupluju pořadatele a udělám jim zdarma takový PROMO (takovej „náborovej“ článeček) o průběhu závodu, jako takového. Pokud to povede ke zvýšení zájmu o závod a odbourání obav z neznámého, tak jen dobře. I to je vlastně jeden z cílů, proč jsem se do toho psaní seriálu o EconomyRun závodění pustil.
Pojedu?
Tak tohle si musí každá z posádek rozhodnout sama, ale přečtením tohoto článku se jim to rozhodování pokusím ulehčit.
Pojedu!
No jo, ale jak na to? Předně je nutné sledovat webové, či facebookové stránky pořadatele, kde se objeví v novinkách upoutávka na nový ročník soutěže.
Tady se většinou před velkými prázdninami dozvíte, zda a kdy se pojede. Poté na stejném místě v průběhu prázdnin objevíte, že se zde objevila aktuální přihláška a propozice.
Přihlášku je nutné vyplnit a podepsat. Pak je nutné!!! ji spolu s přední a zadní stranou velkého TP vozidla, s nímž chci soutěž absolvovat, oskenovat. Po oskenování volím, asi jako většina účastníků, elektronickou komunikaci a všechny skeny odešlu na E-mail adresu pořadatele (tu najdu opět na jejich webu, či přímo na přihlášce). Nebo tady je: prihl@economyrun.cz
A je to!
Potvrzení účasti ze strany pořadatele.
pořadatel dle zaslaného TP zkontroluje, zda může být vozidlo připuštěno k soutěži. V tomto ohledu jde hlavně o VIN a z něho, o jakou nádrž se v konkrétním vozidle jedná a zda splňuje podmínku možnosti vyčtení stavu paliva přes diagnostickou zásuvku. Už v prvním díle jsem psal, že soutěž není pro všechny typy vozidel Škoda, tedy ne pro ty, kde by způsob měření množství paliva v nádrži nebyl „košer“. Jedná se víceméně o vozidla s dělenou nádrží, takže problém čtyřkolek. Na druhou stranu „čtyřkola“ a Economy?! Raději bez komentáře.
Pokud tedy pořadatel vaše vozidlo do soutěže předběžně schválí, tak vám současně s jím potvrzenou přihláškou (opět je dobré si ji vytisknout a vzít na administrativní přejímku s sebou) zašle krásný obrázky, v nichž si najdete ten, který odpovídá vaší palubce a na němž je vyznačen stav palivoměru. A přesně dle něho se musíte dostavit ke kontrole před Technickou přejímkou. Pokud ten stav nebude v „ažůru“, tak si pojedete „zabláznit“ na blízkou dálnici, či budete cucat vlastní nádrž, nebo naopak musíte na „benzínku“ dočerpat do správné hodnoty. Já to prostě dělám tak, že natankuji až v Kosmonosech těsně před soutěží. Musím na to ale holt předem myslet a nenatankovat 2 dny před soutěží „plnou“, kterou bych už nestačil do data soutěže do půlky vyjet.
Časový harmonogram soutěže
Propozice
Propozice je dobré, jako ostatně vše, co nás zajímá a může nám pomoci, přečíst, nebo lépe nastudovat. Tj. to hlavní dogma, na které se v případě rozporů dá odvolávat. Já si je vždy raději vytisknu a vezmu v papírové podobě s sebou.
V propozicích jsou i výhružky typu – soutěžit mohou auta r.v. 2003 a mladší. Jako u všeho se ale i přímo v nich dočtete, že pořadatel může, pokud vozidlo splňuje možnost elektronického vyčtení stavu paliva, připustit k soutěži vlastně jakékoli vozidlo. Takže nebojte, stáří auta nerozhoduje!
Vypíchl bych jen stať věnující se penalizacím a případné diskvalifikaci. Podmínek je vícero, ale pro jízdu samotnou jsou důležité procentuální postihy za:
- nezastavení na stopce 5%
- překročení povolené tolerance rychlosti o 10 – 20 km/hod. 5%, 20 a více 15%
- průjezd na červenou 10%
- za každou minutu zpoždění v cíli 2%
- aj. – nastudovat
Pokud posádka nasbírá více jak 20% je diskvalifikována.
Diskvalifikace hrozí a letos ji více jak 1/3 posádek obdrželo i za nedodržení = překročení času jízdy o více jak 5 minut. Toto pravidlo se pro příští ročníky bude pravděpodobně upravovat jako první v řadě. Opět si přihřeji polívčičku, opět nás několik navrhlo progresivní nárůst penalizací a jejich prohloubení, aby nemusela být velká část posádek diskvalifikována, byť to byla jejich chyba pramenící hlavně z podcenění tratě a určeného časového limitu. Prostě se letos jelo úsporně, ale už se nedalo ploužit a překážet ostatním účastníkům provozu. Jen by to chtělo vzít rozum do hrsti a nastavit tu progresivitu tak, aby se nakonec nevyplatilo přijet později (nesplnit cílový čas), ale přesto zvítězit díky nižší průměrné rychlosti a tím i nižší spotřebě paliva.
Co ty % v praxi znamenají?
Penalizace se uvádí v procentech z celkového množství spotřebovaných pohonných hmot, takže pokud dostanu 7% (např. 5% za překročení rychlosti a 2% za minutu zpoždění), tak pokud mi v cíli diagnostikou vyčtou a následně spočítají průměrnou spotřebu 3,0 l/100 km, tak ve výsledkové listině mi navíc přičtou 0,21 l/100 km a skončím tedy s výsledkem 3,21 l/100 km. Ve většině ročníků, tedy až na ten letošní, by to znamenalo odsun z medailových pozic.
Hodnocení soutěže
No, a když už jsem se cestou objasnění části propozic ponořil do pravidel, tak něco k hodnocení.
Pro stanovení pořadí v jednotlivých skupinách, třídách a kategoriích je použita skutečná spotřeba paliva. Vítězí posádka, jejíž celková spotřeba dosáhne nejnižší hodnoty. V případě stejné hodnoty rozhoduje vyšší zdvihový objem motoru a kratší čas potřebný k projetí celé tratě (tj. vyšší celková průměrná rychlost) v tomto pořadí.
Osobně si myslím, že by se mělo přehodit to pořadí průměrné rychlosti s objemem motoru, ale to je „malina“ a jen drobnost.
Pro informaci bude vypočtena i hodnota emisí CO2 v gramech na ujetý kilometr. Pro výpočet emisí CO2 bude použito následujících koeficientů:
- Pro benzín – 2,33 kg/litr paliva
- Pro naftu – 2,63 kg/litr paliva
- Pro CNG – 2,74 kg/kg paliva
Tímto se vlastně vytvoří celkové pořadí a své jsem si k tomu napsal minule, prostě přepočítat přes spotřebovanou energii a nikoli vytvořené CO2 . Tj. ten vzpomínaný rozdíl mezi ECONOMIÍ a ECOLOGIÍ.
Výše zazněly 2 pojmy – administrativní a technická přejímka, nuže, posuňme se k jejich obsahu.
Administrativní přejímka
Její sídlo je v hlavním sále Servisního centra Škoda auto a.s. v Kosmonosích. Sem je třeba přijet a přijít tak, abyste se stihli zaregistrovat a připravit na start. Nováčkům doporučuji si přivstat! Tady vám bude zkontrolována potvrzená přihláška, tady dostanete startovní čísla a nápis „Jedu soutěž spotřeby“.
Tady zaplatíte 1.000 Kč jako startovné za posádku, tady dostanete (každý člen posádky) nikoli bezcenné reklamní předměty (knížky, trika, flešky, skleničky atd. – každý rok něco jiného), od pořadatele a sponzora soutěže.
Dále obdržíte (doporučuji zkontrolovat) kontrolní kartu s vyznačeným časem startu, kterou předkládáte na jakémkoli stanovišti k zápisu o provedeném úkonu (kontrola huštění, změřeném stavu paliva, dotankování, času příjezdu do cíle etap a zapsání času startu do další, konečné vyčtení stavu paliva a cílový čas).
No a to hlavní, tedy nikoli elektronický, ale tištěný= ITINERÁŘ (roadbook).
Do této chvíle nevíte, kudy a jak rychle se pojede a najednou to máte černé na bílém..
Na jeho deskách je pro orientaci zobrazena trasa celé soutěže na mapě. Opravdu jen pro hrubou orientaci, pro bezchybné absolvování soutěže naprosto nepostačující.
Mnohem podstatnější informaci a s přesností na 2 desetinná místa se dozvíte, jakou musíte jet průměrnou rychlostí a zároveň tedy celkový čas na absolvování obou etap.
Pozn.: mj. pár účastníků vzneslo návrhy, aby pro další ročníky byla do každé etapy stanovena jiná „průměrka“, což by navigátorům ulehčilo práci.
Jinak, kdo si myslí, že v současné době obdrží jakýsi elektronický soubor s trasou závodu, který si nahraje do navigace, a pak pojede podle ní, tak se hluboce mýlí. Šikovný navigátor to však do startu většinou ručně zvládne. Není to však podmínkou, klidně se dá jet jen podle roadbooku.
Technická přejímka
Je dobré, aby soutěžní posádka ještě před ní nalepila samolepku „Jedu soutěž spotřeby“ tak, aby byla zezadu dobře viditelná (upozorňuje ostatní účastníky silničního provozu, s kým mají tu čest) a na obě přední dveře přitiskla magnetická samodržící startovní čísla.
A abyste se k technické prohlídce vůbec dostali, tak si nejprve musíte nechat pořadatelem pohledem zkontrolovat svoji přístrojovou desku ohledně stavu paliva v nádrži. Jaká má být hladina jsem popsal výše.
Pokud tedy máte „tu správnou“, tak vjedete do haly Centra servisních služeb, kde se vám technici a mechanici vrhnou na vašeho miláčka. Není se čeho bát, tedy pokud nejsem „unterwasermann“ a nechci vyhrát podvodem. Otevřou mi kapotu, zkontrolují motorový prostor a hladinu oleje. Z jakého důvodu právě ji, to mi nedochází, ale asi se chtějí utvrdit v tom, co už p. Július Mackerle v knize „Motory závodních automobilů“ napsal v r. 1980., ale o tom až v některém z dalších dílů věnovaných technice, s kterou se závodí.
Namátkově se kontroluje výbava a „nekalosti“ (možné systémy nesportovního doplňování paliva), ale hlavně vám tady zkontrolují a upraví tlak v pneumatikách. Většinou upouštějí na nejvyšší povolené hodnoty pro každou nápravu zvlášť z tabulky pod krytem nádrže. O tomto se v propozicích nedočtete, stejně jako o tom, že třebas Marek Tomíšek mi letos sdělil, že jemu upravovali tlak na hodnoty ECO z této tabulky a nikoli na ta maxima. Docela mě to zarazilo, když oficiální stanovisko pořadatelů jsou ta maxima?!
Malá vsuvka. Já bych to klidně nechal plavat, jenže právě tlak v pneumatikách je jeden z nejpodstatnějších a snadno ovlivnitelných vlivů na spotřebu paliva. A opět si přihřeji polívčičku, opět společně s Markem navrhujeme (opět dle Finů) sjednotit huštění pro všechna kola a vozidla. To by byl další posun k větší SPRAVEDLNOSTI a ulehčilo by to i práci pořadatelů. Oni naopak tvrdí, že by tím byli zvýhodněny posádky startující s lehčími vozidly.
Na upozornění, že i Citigoo má dovolený skoro stejný hustící tlaky, jak stará Oktávka, a ta že je má výrazně níž než současné Fábie a Rapidy, což jsou auta mnohem (až o ¼ tuny) lehčí, už neodpověděli a letos ke změně v této oblasti nedošlo. Mj., minus 0,3 bar je docela velký rozdíl, dle mých zkušeností to udělá na spotřebě 0,1 až 0,2l/100 km a co je podstatné, bez jakéhokoli dalšího přičinění = výhoda získaná zadarmo!
V rámci technické přejímky vám bude na zadní sedadlo položena malá krabička. Jedná se o sledovací a záznamové GPS zařízení – ONI systém. Tzv „Bonzáci“. Tenhle pavouk sleduje s přesností na metry celou trasu, kudy jedete a nejen to, pozná, jestli zastavíte na stopce, či ne a jestli nepřekračujete rychlost. Je to takový pojízdný stacionární radar, který by každý nejraději hned vyhodil z okna, pokud by to nebylo důvodem k vyloučení ze soutěže.
Na dalším stanovišti vám pak přes diagnostickou zásuvku vyčtou přesné množství paliva v nádrži a zapíší do kontrolní karty a na posledním vám zapečetí motorový prostor a pošlou vás po „vymlíkovaný“ trase k čerpací stanici.
Tankování
Tady vám dotankují 10 l paliva. Zadarmo – nikoli, to palivo jste ale už zaplatili v 1.000 Kč položce startovné.
Pokud není natankováno úplně přesně, tak nevadí, skutečné množství paliva vám zapíší opět do té kontrolní karty a po celé proceduře vám navíc zapečetí i nádrž. Poznámka na okraj – nedovolené porušení pečetí = DISKVALIFIKACE.
Mj. pohyb z haly přes čerpačku až do uzavřeného parkoviště nemusíte absolvovat silou motoru svého vozidla. Zde platí výjimka z pravidel a můžete vozidlo tlačit! To samé platí na parkovišti před startem do druhé etapy. Oboje je ulehčeno sklonem, je to z kopce. Tlačit můžete i ve frontě na konečné vyčtení stavu paliva.
Takže jsme se dostali do uzavřeného parkoviště (odtud nesmí vozidlo odjet jinak, než ke startu ve stanovený čas). Ten najdete opět, kde jinde, na kontrolní kartě. Doporučuji nepropásnout.
Poučení před startem = rozprava
Rozprava je povinná alespoň pro jednoho člena z posádky. Její podstatou je většinou důrazné upozornění na nebezpečná, či problémová místa z hlediska možnosti sjetí ze správné tratě. Tímto vám pořadatelé velmi pomáhají a zároveň silně zvyšují bezpečnost celé soutěže. Doporučuji si udělat tak, jak to dělají skoro všichni účastníci, poznámky do roadbooku. Tomu se budu podrobněji věnovat v dalším díle našeho povídání.
Hlady nebudete
Málem bych zapomněl na další příjemnou součást celé soutěže – jídlo. To je zadarmo – tedy není, opět jste si to zaplatili v položce startovné.
Určitě nepočítejte s tím, že zhubnete, naopak. Součástí tašek, které oba členové posádky obdrží při administrativní přejímce je i občerstvení na cestu (bageta, či sendvič, pití, ovoce apod.) a ihned po zaregistrování se k soutěži máte možnost (nikoli povinnost) se občerstvit (nasnídat) u neustále doplňovaných „švédských stolů“. Je to milé, když při plánování a prohlížení trasy máte možnost přikusovat dobrůtky. Jen pozor na to, abyste stihli všechny předepsané procedury a hlavně svůj start ve správný čas.
Když už jsem tu stravu nakousl, tak ji dokončím.
V přestávce mezi 1. a 2. etapou budete vyzváni k návštěvě závodní jídelny ve Vrchlabí, či Kvasinách, kde si naberete polévku (2 druhy?), salát (asi 8 druhů), vyberete si ze dvou hlavních jídel (bývá řízek se salátem a svíčková) a nalijete si čaj. Pokud by vám to nestačilo, tak máte možnost nákupu dalších pochutin a nápojů, jako v supermarketu. Ty už ovšem zaplatíte zvlášť. Pozor ale, abyste se moc nerozvášnili, stačili se „vyvenčit“ a stihli start do další etapy.
No a po příjezdu do cíle soutěže vás čeká opět velmi dobře zásobený raut s mnoha teplými i studenými pokrmy, jak by řekl klasik „přesně dle vkusu každého soudruha“.
Start
Na start vám pořadatelé helfnou s tlačením, uděláte si fotku, poskytnete interview a v předepsaný čas vás pustí na trať. Mezi posádkami je 2´ interval. Povinností je do 1´ nastartovat motor a vyrazit. Pokud to vaše vozidlo nezvládne, tak je odtlačeno, aby nepřekáželo ostatním startujícím, ale je to spíš archaismus z minulých, dávno uplynulých let, kdy vozidle nebyla tak spolehlivá, jako nyní.
Průběh 1. etapy
Prostě jedete podle itineráře tak, abyste 100% dodrželi trasu. Pokud se vám to nepovede, tak jste povinni se vrátit na místo, kde jste z trati sjeli a můžete beztrestně pokračovat v závodu. Jakékoli zkrácení tratě je nepřípustné a opět je důvodem k diskvalifikaci. Letos jsem ale zažil i „jen“ penalizaci za nedodržení trasy, ale tam si posádky spíše zajely – členitá objížďka v obci.
Jede se dle platných pravidel pro běžný silniční provoz. Jakékoli zjištěné porušení (jsou tajné stacionární i pohyblivé kontroly na trati) je penalizováno. Jedinou výjimkou je „povolené“, lépe řečeno tolerované, překračování rychlosti o 9,99 km/hod. a to kdekoli po trase závodu.
Ovšem to, že je tolerováno pořadatelem neznamená, že vám bude tolerováno policií, zejména tou agilní městskou. Tu státní většinou do 10km přes nechává chladnou, ale novodobí výběrčí daní pro města a hlavně automatizovaní sledovači rychlosti provozu bývají nesmlouvaví včetně aparátu, který se na tom slušně živí. Neodpustím si poznámku – o bezpečnost, kterou se všichni zřizovatelé těchto zařízení ohánějí, vůbec nejde, naopak spousta řidičů v těchto úsecích „čumí na tachák“, aby náhodou „nepřelezli“, a vůbec nevnímá, že třebas na přechodu, kvůli němuž to zařízení nějaká „chytrá hlava“ prosadila k realizaci, se právě pohybuje chodec. Dle mého to slouží pouze a jen k dalšímu vybírání daní.
V průběhu etapy doporučuji, abyste se věnovali nejen dodržování tratě, ale občas mrkli, jak jste na tom s průměrem = časem. Letos (r. 2019), byla více jak 1/3 posádek „disklá“ pro příliš pomalou jízdu. Prostě nedokázali jet úsporně a zároveň tak, aby stihli stanovený časový limit.
V dodržování časového limitu vám bude bránit spousta okolností. Pomalu jedoucí „čepičáři“ a i někteří vaši soupeři (nejlépe v místech, kde se nesmí, nebo nedá předjet, a tam, kde by to i šlo, tak to zase nejde proto, že byste si mohli sáhnout na penalizace za překročení rychlosti – obce), chodci, semafory, uzávěry silnic s kyvadlovou dopravou řízenou světelnými signály apod.
Pokud všechno zdárně překonáte, tak dojedete do cíle 1. etapy. Je nutné si nechat zapsat čas a tím zjistit, za jak dlouho budete startovat do etapy další a jdete zase jíst. Většinou bývá první etapa hodně dlouhá a mně osobně jednoznačně chybí malá přestávka na „venčení“.
Druhá etapa
Ta je až na trasu shodná s tou první.
Cíl
Ten je „letmý“, což znamená, že po vjezdu do areálu, z něhož jste startovali, projedete kolem stolečku s časomírou, kde vám změří cílový čas. Tam se ale nezastavujete a rovnou míříte tam, kde probíhala technická přejímka. Vjedete do dílen a tam vám sundají čísla, zkontrolují pečetě a následně je odstraní, seberou „bonzáka“ a vyčtou hladinu paliva.
Vše zapíšou do kontrolní karty a pošlou vás ven na to samé parkoviště, z kterého jste startovali do soutěže. Cestou k rozhodčím, kteří sedí na místě původní administrativní přejímky a kde odevzdáte tu kontrolní kartu, se stavíte u cílové časomíry a necháte si do té karty zapsat váš cílový čas. A máte za sebou to, co už nelze změnit.
Vyhlášení výsledků
Abyste nějak vyplnili čas do té doby, než budou dopočítány výsledky všech soutěžících, tak se jdete občerstvit a každou chvíli chodíte sledovat tabule, kde se objevují průběžné výsledky. U těchto tabulí se začíná diskutovat o tom, jak a co je vůbec možné a dávají se dohromady skupinky, které pak chodí za rozhodčími s upozorněním, či přímo protesty, že určité věci jsou mimo realitu, třebas průměrná spotřeba 2,2l/100 km při průměrné rychlosti 55 km/hod. apod. No a až se vše vyjasní, tak se jde vyhlašovat.
Vyhlašují se většinou 3 posádky v každé kategorii. Navíc kategorie Média (pisálkové – třebas bych to mohl za rok zkusit i tady, když zadarmo dávám nalejvárnu svým současným i budoucím soupeřům), zahraniční účastníci a také hendikepovaní. Skoro to pak vypadá, že vyhlášen je skoro každý.
Vyhlašovaní dostanou každý člen posádky pohár, a pak každý rok asi jiné ceny třebas: nerezové láhve na pití, chladící tašky (batohy), další trika (košile), knížky o historii automobilky (loni je dávali každému nově příchozímu, či tomu, kdo chtěl), já např. letos dostal originální hodinky Škoda motorsport (zn. Seiko), ale kvůli tomu to nejezdíme, tedy alespoň já určitě ne.
Pro mě je to další meta, že jsem si něco dokázal a navíc mi asi nejpřesněji změřili, jak mně „kecá“ PP, konkrétně palivoměr na přístrojové desce.
Doprovodný program
Letos zde byl vystaven úplně nový soutěžní speciál. Ochotný předváděč neustále odpovídal na všetečné dotazy a krom rozebírání samotného vozu všechno popisoval i ukazoval.
Bylo možné si i zasoutěžit v sundávání a nandávání kola tohoto závodního auta na o kus dál stojícím speciálním trenažéru.
Sumář
Kdo si tento můj článeček porovnal s propozicemi, tak zjistil, že je to víceméně to samé, jen trochu víc do hloubky a lidověji podané.
Kdo si chce udělat ještě názornější vhled do toho, jak to na Škoda Economy Run vypadá, tak nechť shlédne následující video:
Celkem jezdí cca 65 posádek (vždy nějaké předem přihlášené nedorazí). Pořadatelé mají asi 70 sad čísel, ale letos jsem zaslechl v kuloárech, že museli hodně zájemců odmítnout předem a uvažují o rozšíření počtu účastníků. Snad to můžu ověřit u pořadatelů, ale to víceméně může každý. Velké rozšíření bych ale nečekal, protože poté by nastal velký problém s časovým zvládnutím soutěže během jediného dne. I když já osobně bych vůbec nebyl proti dřívějšímu, alespoň dvoudennímu modelu soutěže. Jsem přesvědčen, že pokud by účastníci bydleli někde pospolu, tak právě večerní a noční diskuse by byly pro mnohé tím podnětem, kvůli kterému by se ještě raději vraceli.
Krom dlouholetých účastníků to vypadá, že o soutěž jako takovou začíná mít zájem i dost velmi mladých posádek. Také u pořadatelů je vidět, že z bývalých účastníků a vítězů několika ročníků se stávají „bafuňáři“. Doufejme, že tato mladá krev soutěž ještě více pozvedne, ale hlavně že ji udrží funkční ještě hodně let.
Proč jsem začal jezdit soutěž já sám?
Koupil jsem si na doporučení auto, řekl bych „stařenku“, a při denním dojíždění v zimě, kdy se nedalo předjíždět a musel jsem dodržovat tzv. „kamionovou“ rychlost, jsem zjistil, že to auto snad tu naftu vyrábí místo toho, aby ji spotřebovávalo. A odtud to byl už jen kousek k „závodění“. Mám ho v povaze a tak nějak to vyvstalo právě v době, kdy jsem z důvodu zranění uvažoval o konci jiné závodní kariéry. Ostatně p. Horníček mi tvrdil, že díky tomu, že jsem závodil na kole a koloběžce, tak mám všechny předpoklady ke špičkové Eco jízdě. Asi měl na mysli, že umím vnitřně vnímat vertikální a hlavně horizontální profil trati.
No a to, že můžu jezdit skoro zadarmo, mě chytlo natolik, že dokud mě nevyhodí, tak tam asi budu strašit.
Navíc je to i v běžným provozu možnost, jak si na shodný trase, třebas na pravidelný cestě do práce, či zpět „zazávodit“ sám se sebou. A rovnou pro škarohlídy dodávám, že tak samozřejmě nejezdím pořád, řekl bych, že čím dál tím méně, ale určitý prvky z Eco jízdy se mi do repertoáru běžné jízdy dostaly asi natrvalo. Třebas to, že předjíždím pouze v případě, že po skončení toho manévru budu moci dále využít získanou rychlost (kinetickou energii) a nezmařím ji v nutném brzdění za autem, co jede před tím, co jsem právě předjel. A do vesnic PLACHTÍM místo brzdění motorem tak, abych na začátek obce přijel rychlostí kolem 55 km/hod. Divili byste se, jak aplikace těchto dvou drobností zamává v běžném provozu se spotřebou směrem dolů a přitom nikoho neomezuje. Teda neměla by. Občas se najdou „jantaři“, kteří mě musejí těsně před začátkem obce „vomlet“, aby pak prudce šlápli na brzdy a jeli „pro jistotu 45 km/hod., ale takový už je život a je potřeba se tomu zasmát a ne se rozčílit.
Příště bychom se mohli v krátkosti věnovat pomůckám, které se používají pro bezchybné projetí stanovené tratě, tedy palubnímu počítači, itineráři, navigacím, tripmetrům, či tripmasterům, tabletům atp..
Napsat komentář