„Autorem série článků o závodu Škoda Economy Run je Jan H. (Lokotka). Upřímně děkujeme za svolení i motivaci edukovat v oblasti úsporné jízdy. Článek navazuje na předchozí díl Jak se přihlásit do závodu? a první díl s názvem Podmínky a spravedlnost závodu.„
– – – – –
Tak v dnešním díle bychom se mohli společně posunout trochu více do praxe a vysvětlit si, co zabudovaného v autě (palubní počítač a přístrojová deska včetně nyní moderního druhého displeje) můžeme pro EcoRun využít a čím je dobré auto dovybavit.
Co tedy potřebujeme sledovat?
- trasu
- čas + rychlost
- sklon terénu
Tak se do toho pusťme!
Ale začal bych asi tím, na co jsem odkázal v minulém díle, tedy na to nejpodstatnější, co dostanete při administrativní přejímce.
ITINERÁŘ (roadbook)
Jen pro osvěžení paměti uvedu, že právě v něm najdeme kromě trasy závodu i rychlost a čas, jakou musíme dosáhnout, či který nesmíme překročit, jinak budeme penalizováni, či diskvalifikováni. Doporučil jsem, aby si do něho navigátor udělal poznámky o problémových a nebezpečných místech.
Jak tedy vypadá? Malá ukázka:
V prvním sloupečku vidíte pozice, kterými musíte projet a ve druhém sloupečku vzájemnou vzdálenost mezi nimi v km. Ve třetím je vyobrazení toho podstatného = o co na které té konkrétní pozici jde. Ve čtvrtém se dozvíte, jak daleko od startu se jednotlivá pozice nachází a zároveň, jak daleko je to od ní do cíle, či do cíle etapy. Do posledního sloupečku si při povinné rozpravě uděláte poznámky (většinou důrazné upozornění na nebezpečná, či problémová místa z hlediska možnosti sjetí ze správné tratě). Další důležité poznámky, které hodně účastníků využívá, jsou právě ty časové a píšeme je právě sem. Prostě je dobré si spočítat a pak do toho roadbooku poznačit, za jak dlouho máme být na určitých vybraných místech tratě. To nám pak rychleji při jízdě napoví, zda jsme na čase, či zda máme náskok, nebo naopak zpoždění.
Když v krátkosti rozeberu to, co vidíte na obrázku výše (start do druhé etapy jednoho z ročníků), tak se odehraje toto:
Jste na parkovišti v cíli první etapy a před startem do té druhé budete vyzváni časomírou, ať se připravíte ke startu té druhé, i když je to vlastně na vás, abyste v určený čas stáli před startovním stolkem. V určený čas budete pokynem rozhodčího (startéra) odstartováni. Od té chvíle vám zase běží čas určený pro jízdu a z místa startu ujedete 100m. Dle obrázku v řádku druhé pozice vidíte vyobrazení křižovatky. Přijíždíte od toho puntíku na obrázku, jste na vedlejší silnici a máte odbočit vpravo a pokračovat ve směru šipky. V té chvíli se silnice, na níž jste odbočili, stává HLAVNÍ. A přesně jako u normální elektronické navigace po ní jedete tak dlouho, dokud se nepřiblížíte k další pozici. To, že jste na té správné pozici, vám napoví vzdálenost, kterou jste mezi pozicemi ujeli. Čistě a jednoduše ne u všech pozic v itineráři máte napsáno u každé křižovatky cíl (vesnici, město), aby vám to napovědělo kam jet.
Na druhou stranu je to vyobrazení velmi názorné a při pozorném sledování se nemůže stát, abyste sjeli ze správné cesty. Jenže se to dost často stává i těm nejlepším navigátorům!
Proč, protože právě tady je jedna odbočka za druhou.
Pokračujeme tedy pouhých 300 m, dostáváme se ke třetí pozici a vidíme, že přijíždíme k hlavní z vedlejší a máme ji přímo (rovně) protnout. Po 400 m nám čtvrtá pozice hlásí, že bychom měli opouštět Kvasiny a hned za dalších 800 m (pozice č.5) se dostáváme na velmi nebezpečnou křižovatku (pravděpodobně na ni budeme upozorněni při rozpravě = poučení před startem závodu), kde máme z hlavní odbočit doleva. Jak vidíte, tady už máme i slovní nápovědu, kam ta cesta vede. Na této křižovatce se sice jedná o naprosto běžné odbočení, které děláme při každé jízdě několikrát, ale znáte to „v zápalu boje“… Prostě jste upozorněni, že platí přednost protijedoucích vozidel!!! Po 1 km nám pozice č. 6 hlásí, že bychom měli být na začátku obce Ještětice, ani se nevzpamatujeme a hned po 100 m (pozice č. 7) hlásá odbočení vlevo směr Solnice a jedeme stále po hlavní, takže hyjooo. Prdlajz hyjooo, jsme v obci!, a to že ji opouštíme se dozvíme už po 300 m na pozici č. 8. Tak teď opravdu hyjoo. Ouha, po 100 m na pozici č. 9 je stopka. Doporučuji dodržovat! Bývají tajné kontroly rozhodčími a i krabička s GPS sledováním, kterou dostanete na Technické přejímce, by případné nezastavení na vás „nabonzovala“. Bonus, který lze takto získat je 5% (co to znamená, to jsme si vysvětlili v minulé dílu). Takže jsme zastavili a odbočili doleva směr Dobruška.
No a takovýchto pozic bývá v každé etapě od cca 60-ti po „neurekom“, ale to by zodpovědně mohli sdělit pouze dlouholetí účastníci soutěže.
Z předchozího povídání doufám všem svitlo, že jakési „měření“ je při EcoRun nejen potřeba, ale pro zdárné absolvování soutěže i nutné, neřkuli, chceme-li se nějak slušně umístit.
Přístrojová deska – PP (palubní počítač)
Na ní máme všichni umístěn rychloměr s okamžitou rychlostí, kterou bedlivě hlídáme kvůli penalizacím. Ten sice významně „kecá“ do plusu, ale tato jeho vlastnost je i výhodná, protože když nechceme třebas v obci přesáhnout tu „šedesátku“ (povolených 50 km/hod. + 9,99 km/hod. jako tolerance dle pravidel soutěže), tak když tu tachometrovou 60 nepřelezeme, tak ji určitě ani ve skutečnosti nepřekročíme.
Pozn.: letos jsme na tom byli po první etapě tak bídně, že abychom dohnali časový manko, tak jsme museli jet 59,9 km/hod. nikoli „tachometrových“, ale GPS. No a tam nepřelézt bylo často o fous.
Taky zde máme údaj o ujeté vzdálenosti od posledního ručního nulování – tzv. „denní kilometry“. Ty lze využít např. jako stále viditelný údaj, kolik jsme už ujeli, nebo naopak, kolik nám zbývá do konce etapy, či závodu.
K tomu samému nám slouží údaj o celkových km (ODO metr) z PP (kdo ho má) doplněný o průměrnou rychlost, spotřebu a čas jízdy. ODO metr využíváme pro změření celého závodu = obou etap. No a PP má možnost měření i úseků, tj. tzv. denní km (TRIP metr), kde jsou údaje naprosto shodné a ten využíváme k měření jednotlivých etap. Po zapsání údajů do roadbooku v cíli první etapy ho nulujeme. Pozor při tom na to, abychom si omylem nevynulovali ty ODO!
Využití těch denních km pro měření jednotlivých krátkých úseků v etapě je nepohodlné. Musel by to nulování ovládat řidič a to je v mnoha případech téměř nemožné a tím značně nepřesné. Navíc bychom přišli o ty průběžný výsledky etapy. Co tedy k tomu měření krátkých úseků využít a proč?
Přístroj (aplikace) na měření úseků
Takže PROČ Tripmaster, či Tripmeter?
No protože nám výrazně pomohou snížit spotřebu při plachtění. Jak? No právě tím, že v souvislosti se sklonem terénu a větrem (tyto okolnosti je třeba vnímat jinými pomůckami, či smyslovými orgány) nám pomohou odhalit správný okamžik vyřazení tak, abychom z aktuální rychlosti doplachtili na začátek obce či úseku s omezenou rychlostí, ke stopce tak, abychom nemuseli brzdit nejen brzdami, ale ani motorem! Ne všude to je možné, ale ve většině případů to lze a tady to výrazně pomůže.
Pokud jsme pochopili proč, tak už je jen na nás, jestli se rozhodneme pro hardware, tedy samostatný přístroj v obrovském rozsahu výrobců, funkcí, možností připojení a samozřejmě i cen, nebo pro placené, či verze zdarma, do mobilu pro Android. Placené aplikace do mobilu umí 2 a více úseků, takže se dá měřit např. celkový čas, vzdálenost a průměr + zároveň jednotlivé úseky dle itineráře s jejich postupným nulováním dle potřeby, takže nám zpřesní či suplují i PP. Dokonce se u mnohých dají ukládat i dílčí úseky a také celá trasa a ta se pak dá sdílet a bla, bla, bla…, prostě klasický novodobý balast. Neříkám, že je to nepoužitelné, ale pro vlastní soutěž už je to zbytečná nadstavba.
Níže ukázka dvou samostatných – specializovaných tripmasterů
Tento má krom ultra rychlého a velmi přesného (10 m) senzoru i možnost připojení na rychloměr vozidla.
Či verze s moderním displejem.
A zde tripmetry pro Android
Slušná aplikace ovšem odpovídající ceně 0 Kč. Vidíte na ní hlavně ujetou vzdálenost v aktuálním úseku spolu s aktuální rychlostí. Nahoře je azimut, který ve Škoda Economy Run nevyužijeme, to je vhodné do terénu bez cest – Dakar. Tato aplikace se nuluje nikoli letmým dotykem displeje, ale položením a držením prstu na něm po dobu cca 2“. To snižuje pohodlí při užívání a přesnost, protože tak nelze okamžitě odstartovat další úsek.
Asi nejlepší tripmeter pro android zvládající 2 úseky najednou je vyobrazen níže. Bohužel placený.
Velmi dobře se nuluje pouhým jedním dotykem. Je však třeba dát pozor na to, kam klikneme, abychom si nechtěně nevynulovali i ODO (na obrázku jako TRIP 2) místo TRIP 1.
Tripmetry pro iOS jsou na první pohled skvělé a zahrnují současně i inklinometr, bohužel „Jablko“ nevlastním.
Inklinometr
Jinak nazývaný úchylkoměr (sklonoměr) je používán převážně u Off-Road závodů, kde na samostatných displejích či „bublinách“ ukazuje podélný a příčný sklon vozidla s tím, že na něm lze vyznačit meze, za které už není radno jít. To na EcoRun závodech nehrozí, ale hodí se nám k tomu, abychom, pokud to sami necítíme zadkem na sesli, poznali, zda jedeme z kopce a z jak prudkého, abychom zbytečně nebrzdili motorem a případně mohli včas vyřadit a plachtit. Budete se divit, ale právě při jízdě, kdy jsme obklopeni z obou stran kopci, se to poznává velmi nesnadno. Typicky jízda v horských údolích, kde se často střídají úseky stoupání s rovinou a občas právě třebas i s mírnými sjezdy.
Tyhle kombinované bubliny pro příčný i podélný sklon stojí pár korun.
Opět existují i digitální verze, takže, jak je komu libo. Níže je zase jedna pro „jablko“ s analogovým (bubliny) i digitálním zobrazením. Je moc pěkná, ale mít při závodě spuštěný dva mobily + navigaci + tablet? To už by bylo opravdu moc! Nebo, jak pro koho, že?
Mně moc líbí ty číselný údaje s úhly náklonu. Myslím, že mnohem přesněji a hlavně rychleji by se dalo reagovat a včas vyřadit.
Navigace
Já osobně jsem zvyklý na letitou navigaci MIO s nahraným rozhraním Igoo8 a nechce se mi z ní kamkoli postoupit, protože to je „jablečná“, čili graficky (i funkčně), jak je u této značky obvyklé, velmi povedená aplikace. Má snad nejlepší zobrazení jaké jsem kdy viděl při automatickém přiblížení mapy, kdykoli je to potřeba (průjezdy kruhovými objezdy, jízda v pruzích, odbočení – luxusní na dálnicích apod.). A hlavně jsem si zvykl na jakési pseudo 3D zobrazení terénu před sebou, kdy lze časem v hlavě zautomatizovat odhad, jak prudká bude následující zatáčka a dost nepřesně i jak daleko je asi začátek obce.
Navíc, pokud ta navigace není spuštěna v režimu navigování (není zadána trasa, po které má navigovat), tak ukazuje i okamžitou rychlost (dle GPS samozřejmě). To je právě při EcoRun jízdě špičková vlastnost a nevím, proč při navigování po trase se právě toto změní na nepoužitelné zobrazení toho, zda překračuji povolenou rychlost v konkrétním místě bez toho, abych věděl o kolik. Dá se tam sice nastavit tolerance, ale ten údaj o přesný rychlosti bych prostě bral víc. Plusem při navigování po trase je naopak to zobrazování aktuální povolené rychlosti, ale pro EcoRun ježdění by bylo lepší, kdybych se dozvěděl, za jak dlouho to omezení bude následovat, ale o tom bude malá zmínka za chvíli v další části.
O navigování jako takové se stará navigátor a ten k tomu využívá trasu staženou do tabletu
Tablet s GPS modulem
Patříme tady k těm posádkám, co se nespoléhají pouze na roadbook, ale převádí si ho (trasu) do navigace a pak jedou podle ní. Je to pohodlnější, ale doporučuji nenásledovat slepě, ale v problémových místech (členité objížďky ve městech) radši zároveň kontrolovat odbočky dle roadbooku.
No a proto, aby bylo navigování dle navigace ještě lepší, tak jsem se pokusil „zatlačit“ na Mapy.cz (potřeboval bych Vaši podporu, takže kdyby se Vám chtělo, tak se se shodným požadavkem obraťte tamtéž) s tím, že jsem jim navrhl jakousi predikci, tedy to, co už mají víceméně hotové, jen to nezobrazují při jízdě. Doslovně jsem jim navrhl, aby spolu s tím, jak se z naplánované trasy zobrazuje na displeji jen její aktuálně viditelná část (přiblížení výseče mapy), tak aby se takto přiblížil a vyřízl i údaj o profilu trasy na cca 2 km dopředu) a aby bylo možné ho při jízdě volitelně zobrazit, či skrýt. Samozřejmě, že by se do toho daly implementovat i místa, odkud dojde k omezení rychlosti jízdy, či prudká odbočení a zatáčky, které nelze projet aktuálně nejvyšší povolenou rychlostí. Víceméně to tak mají nejlepší současné kamiony, kde tato navigace přejímá ovládání plynu za řidiče a řidič už „jen“ točí volantem. To u starých aut nepůjde a myslím, že je to dobře, ale ta „nápověda“ by bodla.
Říká se tomu prediktivní tempomat a nově ho má i Škoda Octavia IV. U kamionů to reaguje (sosá to kvůli tomu samozřejmě data ze sítě, takže je třeba datové připojení) s předstihem i na zácpy na trase a předem to snižuje rychlost vozidla tak, aby se zbytečně nehnalo do fronty, když to vypadá, že by se mohla zatím rozplynout. No řidič už v takovým autě už „pouze“ sleduje nebezpečí, která by se mohla před vozidlem nenadále vyskytnout a svojí rychlou reakcí „žehlí“ ty problémy. Otázka je, když je ukolébán tou zautomatizovanou jízdou, jestli vůbec zůstane natolik pozorný, aby vůbec něco zpozoroval a zareagoval. Tahle poloautonomní jízda mě nějak nebere. Sorry jako!
Malá simulace toho, jak by to mohlo vypadat:
Je otázkou, zdali by to okno mělo být plovoucí, či na jakém by se mělo zobrazovat místě, případně které běžně zobrazované údaje by mohlo překrývat. Já víceméně při soutěži nepotřebuji z navigace vědět, jak je vzdálený cíl a za jak dlouho při svém dosavadním způsobu jízdy do něho dorazím. Tyhle údaje jsou samozřejmě potřebné, ale hlídáme je s navigátorem jinak. Také je zbytečné, aby to vložené okno s výškovým profilem zobrazovalo i úsek, který už jsem projel, ale omlouvám se, nepodařilo se mně to lépe nasimulovat.
K čemu by to bylo dobré? No přeci k tomu, aby se dalo vidět za zatáčku a například se včas rozjet proti stoupání, nebo naopak vyřadit před jeho vrcholem, když za ním bude silnice opět klesat.
No, a pokud se to povede a Mapy.cz to zprovozní, tak mně v autě tablet s GPS nahradí tu starou navigaci a oželím i to pseudo 3D zobrazení terénu a nechám se i hlasově navigovat robotem.
To by bylo pro dnešek vše a příští povídání bych už rád věnoval samotné jízdě a už nyní vidím, že ho rozdělím na 2 části. V té první bych nastínil teorii, víceméně využití toho, co víme, nebo bychom měli vědět o svém vozidle, abychom to mohli v praxi využít. V té druhé už tu teorii budeme aplikovat v praxi v jednotlivých jízdních situacích.