Rozhodli jsme se napsat recenzi našeho naftového RSa, kterému se říká sen českých manažerů.
I naše Octavie RS je firemní auto, které najezdí průměrně 4 000 km měsíčně. Vybrat jsme si samozřejmě mohli i klasickou dvoulitrovou naftu, jenže RSu hrály do karet především sedačky, které máme i ve dvojkovém Scoutu. V klasických sedadlech se nám prostě nesedělo tak dobře a drobnější problémy s bederní páteří se k výběru také hlásily. Dalším zásadním prvkem byla více prvková zadní náprava. Na předchozím služebním autě jsme si vyzkoušeli, že bez ní být nechceme. Každý asi tuší proč. Vzhled byl až druhořadý, ale samozřejmě potěšil, jelikož zadní nárazník u klasického sedanu není tak hezký a prolis u odrazek se nám moc nelíbí.
Bílá barva laku není také to, co bychom si chtěli vybrat, především kvůli tomu, že firemní barva je zelená. Jenže v našem případě hrál prim také čas. Do týdne jsme potřebovali sehnat lehce ojeté RSo, které bude mít parkovací senzory, vyhřívaná sedadla, Columbus a manuální převodovku. Omezením byla samozřejmě i výše měsíční splátky leasingové společnosti. Po dnech nervů u portálů s ojetými vozy vzaly za své představy o zeleném případně červeném Combi a na poslední chvíli se v Olomouci objevil černý a bílý Liftback.
Vyhrála bílá – trojkové Octavii dle našeho názoru sluší více světlejší barvy případně právě zmiňovaná červená nebo dokonce žlutá, která však již není pro RS dostupná. Na druhou stranu příjemným doplňkem navíc je parkovací kamera, kterou jsme si rychle oblíbili. Naopak po delším používání bychom příště raději látková sedadla namísto kožených. Po 45 000 kilometrech vypadají dost opotřebovaně i přes používání čističe a sealantu od Dodo Juice, v létě pak přináší nejeden den s mokrými zády.
Podvozek a brzdy
V zimě jezdíme na 18palcových kolech v černé barvě, které byly k paketu RS Challenge standardní. Na léto se nám podařilo sehnat 19 palcové ráfky Xtreme v červené barvě. Prý se jedná o nějaké ráfky z výstavních modelů a RSu sluší mnohem více. Celkově není auto tak tvrdé, jak by se mohlo zdát. I po té porci kilometrů, především po D1 a rozbitých okreskách, bychom si jej vybrali znovu.
Brzdy jsou dimenzované slušně a jejich jediný slabší moment je jízda v dešti. U dvojkové Octavie jsme to nepozorovali, ale trojka má docela slušnou prodlevu, než vám brzdy v dešti u silnějšího brzdění opravdu začnou fungovat. Ze začátku vám to může způsobit nepěkné překvapení.
Motor testované Octavie
Naftový dvoulitr s výkonem 135 kW je prostě ideální na dlouhé jízdy, má dost výkonu na standardní předjíždění, chová se kultivovaně a vezme si v dlouhodobém průměru 6 litrů na 100 km. Občas při startování docela dlouho točí, je to ale velmi nahodilé. Někdy se tento jev projeví při teplém startu, někdy při studeném.
Vždy startujeme až po zhasnutí kontrolky žhavení. Uvidíme do budoucna, zda se toto bude zhoršovat či nikoli. Po cca 10 000 kilometrech také najednou zmizela chladicí kapalina. Je pravda, že jsme její hladinu nijak zvlášť nekontrolovali po převzetí vozu, tedy moha hladina být z výroby velmi nízká. Po dolití si už hladinu drží.
Interiér Octavie 3
Naše předchozí trojková Octavia měla béžový látkový interiér, proto je celo černý interiér RSa zajímavou změnou. Tradiční černá stropnice verzí RS je fajn a není na ní vidět kdejaká šmouha. Samozřejmě v interiéru máte pocit, že je střecha nižší. O pohodlnosti sedadel a jejich koženém čalounění už řeč byla, s kvalitou kůže také u hlavice řadicí páky. Ta po uvedených kilometrech vypadá daleko hůře, než bychom čekali a je pomalu zralá na výměnu.
Je otázkou, zda je to jen materiálem, či kombinací levnějšího materiálu oproti druhé generaci nebo materiálem a potem. Ten té kožence opravdu nepomáhá. Jak vypadá, si prohlédněte v galerii pod článkem. Na volantu se naopak žádné větší „ošmatání“ neprojevuje, uvidíme třeba za rok po dalších 45 000 kilometrech.
Na rozdíl od některých majitelů O3 na našem diskuzním fóru neevidujeme žádné vrzání, křupání a pazvuky v interiéru i přesto, že jezdíme na 19 palcových kolech. Zatím je v tomto ohledu vše v naprostém pořádku.
U prvních recenzí třetí generace jsme kritizovali umístění prostoru pro láhev s pitím. Po více než roce každodenního používání si člověk zvykne a naopak má potom problém při přesednutí do starších Octavií. Pořád je ale nelogické vytahovat láhev směrem od sebe, a pokud není z 1,5 litrové láhve už upito, bude se vám do dveří dávat trochu hůře.
Jedničku s hvězdičkou dáváme malému odpadkovému koši ve dveřích. Po letech strávených ve druhé generaci s vlastním odpadkovým pytlíkem za sedadlem spolujezdce, máme nyní kultivovanější řešení, u kterého nehrozí vysypání při brzdění.
Do komentování některých designových prvků interiéru se pouštět nebudeme, jelikož jsme to udělali už dávno, když jsme testovali Scouta nebo naftovou 1.6ku.
Zavazadlový prostor
Zde asi není třeba nic psát. Velikost rozhoduje a to především při přepravě vzorků v zaměstnání a hokejové brankářské tašky ve volném čase. Pokud takto velkou tašku kufr nepojme, auto u nás nemá šanci J V Octavii RS to znamenalo v levém bočním prolisu vyndat plastovou dělící přepážku, aby se taška vešla diagonálně. Díky převozu právě této tašky se nám podařilo urvat jednu šňůrku plata. Tu jsme zatím opravili provizorně.
Exteriér auta
Kromě bílé barvy, která je víc než jiné barvy náchylná k poškození kamínky, a rychle se špiní, jsme zatím zaznamenali jen jeden problém, a sice špatně zajíždějící kryty trysek ostřikovače světel. Jelikož je tato výbava podle nás totálně zbytečná, bude následovat úplné vypnutí přes diagnostiku. Jedním ze dvou efektů ostřikovačů světel u všech aut je zbytečné plýtvání kapalinou, druhým pak zaneřádění půlky přední části auta. Díky nástřiku střechy ALCOR DIPem nezanechala první zima žádné tečky na laku – odnesla to právě vrstva dipu (viz níže).
Infotainment
Naše RSo je vybaveno systémem Columbus, se kterým jsme až na pár detailů spokojení. Při mrazu si občas začne přehazovat radiostanice dle svého vkusu, po ohřátí se uklidní. Propojení rozsvícení světel/aktivace stěračů a nastavení map navigace na noční nebo denní režim také není ideální – v každém menším dešti se mapa přepne do tmavého režimu, kde toho moc vidět není.
Propojení s iPodem, přehrávání videa a streaming hudby z telefonu funguje výborně.
vRS Mode : Nastavení vybraných parametrů je příjemná věc, především u světel a řízení. Hned po první jízdě od dealera z Olomouce do Prahy přes Hradec, kdy půlka cesty byla za tmy, jsme přehodili nastavení světel na SPORT, čímž se zrychlí „kmitání“ xenonů v zatáčkách a také nastavení tuhosti posilovače řízení na SPORT, zmírnilo až přílišnou jemnost a reakci na sebemenší pohyb.
Úpravy
Jelikož se jedná o služební auto, musíme vystačit s decentními designovými úpravami. O kolech Xtreme v červené jsme už psali, k nim však bylo potřeba doladit i zbytek auta, které mělo masku a zrcátka černé metalíze díky RS Challenge paketu. Proto přišla lišta v masce polepit červenou fólií a střecha se zrcátky „podipovat“ tekutou gumou ALCOR DIP od Severochemy Liberec.
Firemní polep a samolepka OctaviaClubu jsou pak příjemnou povinností 🙂
Servisní náklady
Pokud nepočítáme nastavení různých komfortních prvků u www.cardiagnostik.cz pak za těch 45 000 km zatím přišla 1 výměna oleje a prohlídka po 30 000 km. Do první výměny si vzal motor cca 0,2 l oleje na 15 000 km. Cena prohlídky s výměnou filtru, těsnění a šroubu se vešla do 1 000 Kč u Havexu v Kosmonosech, olej jsme si dovezli vlastní, samozřejmě s platnou normou pro naši Octavii.
Napsat komentář