Reportáž z pohledu Honzy Bezděkyjako spoluorganizátora a nezkrácené pohledy vybraných účastníků.
Ice Drive Saalfelden 2018 (23.02.2018)
Článek dnes bude svým pojetím trochu jiný. Bude z pohledu Honzy Bezděky (www.driving-experience.cz a www.ecodrive.cz) jako spoluorganizátora, a následně i nezkrácený pohled vybraných účastníků (i z řad OctaviaClubu), kteří souhlasili s uveřejněním svých postřehů.
Honza (Honza 9007):
Na začátku všeho stála myšlenka udělat něco jiného. Zimní kurz bezpečné jízdy jsme tu už měli, ale jen v poloprofesionálních českých podmínkách (https://octaviaclub.cz/clanky/reportaz-kurz-bezpecne-jizdy-v-hradci-1075.html). A když přišla nabídka volného termínu do tzv. Eis Areny v rakouském centru bezpečné jízdy ÖAMTC Saalfelden/Brandlhof, nebylo co řešit. Nezbývalo moc prostoru a času na to něco řešit. Původně domluvený firemní zákazník na poslední chvíli odřekl – a až následně svého rozhodnutí litoval – a tak byl kurz přespecifikován a zacílen trochu jinak; den si maximálně užít a využít možnosti dané perfektně připravených ledových drah. K dispozici jsme měli kompletní Eis Arenu č. 2, která obsahovala 3 jednotlivé okruhy/moduly, jež je možné vzájemně propojit.
Základ tratí je sendvičová vrstva ledu a přírodního sněhu poctivě každý večer upravovaných. Výhodou právě tohoto areálu je jeho trať bez ledových mantinelů – v případě nechtěného výletu mimo trať je všude okolo sníh a nehrozí poškození vozidla.
Do organizace jsme šli spolu s Jirkou Čumpelíkem z ECODrive+ s jasnými dvěma cíli: maximální jízdní čas a malý kolektiv. Díky těmto dvěma základním kamenům se nám podařilo dát dohromady skupinu 8 vozidel a 13 osob.
Po nezbytné teorii, která se díky nejrůznějším dotazům, protáhla na téměř 1,5 hodiny jsme rozdělili vozový park dle koncepce pohonu – vozidla s předním pohonem (ŠKODA Octavie II/III a Fabia I/II) a čtyřkolky a zadokolku (BMW 530d Xdrive, AUDI A6 Allroad, BMW 316d, ŠKODA Octavia 4×4/Scout). Tím jsme se mohli lépe zaměřit na rozlišnosti jednotlivých koncepcí, a právě díky malé skupině lidí bylo odpoledne možné si vozidla navzájem půjčovat a vyzkoušet jiný druh pohonu.
Na účastníky na začátku čekala správná technika brždění na těchto tratích a základní handling. Po rozdělení skupin byl čtyřkolkami (a zadokolkou) obsazen modul kružnice a elipsy. Najít správnou techniku kontrolovaného průjezdu zatáčkou bokem dalo některým sice dost práce, ale ve finále se všem dařilo si užívat kontrolovanou jízdu dveřmi napřed. Předokolky mezitím absolvovali sekční trénink od píky – co od vlastního auta očekávat i přes malé zvýšení rychlosti, kontrolovaně přenášet váhu vozidla z jedné strany na druhou (a taky to, že když se zadek trochu rozvlní, není třeba propadat hned panice) a následně propojovat jednotlivé zatáčky do ladného pohybu. Před obědem jsme ještě propojili rovnou dva moduly v jeden a v určitých zatáčkách jsme využili mechanických ručních brzd pro efektnější průjezdy. A to vše s úsměvem na rtech. Právě tahle maličkost byla u některých řidičů zásadních – kdo byl v křeči a bez úsměvu, často končil mimo dráhu… 🙂
Po obědové pauze (a vynikající domácí polévce) jsme moduly prostřídali tak, aby i předokolky mohly kroužit co nejdéle ve smyku.
Poslední téměř dvě hodiny jsme pak jezdili po všech 3 modulech a získali tak náramně parádní okruh o délce zhruba 2,5 km a možnosti prostřídání vozidel. Této možnosti někteří účastníci využili a za jeden den tak získali přímé srovnání tří pohonných koncepcí.
I mistr tesař se někdy utne, tak se mi podařilo utopit zadokolku BMW ve sněhu tak šikovně, že mě musel vytáhnout přítomný (a vždy dobře naladěný) kolega z ÖAMTC Matthäus se svým Range Roverem. Na příští rok máme po letošku hodně inputů a díky konstruktivní zpětné vazbě od účastníků i hodně zlepšováků a nápadů, jak to celé využít. Termín Ice Drive Saalfelden 2019 už máme nyní zarezervovaný na období 02.-06.01.2019!
Nezkrácené zpětné fazby vybraných účastníků:
Jakub (OziToretto):
Jsem moc rád, že jsem dostal možnost jet s Vámi. Ice-drive ježdění bylo super nejen na vyzkoušení a nalezení limitů vozu, ale i zdokonalení řidičských schopností.
Pokud to rozdělíme na ty tři části, každý měl něco do sebe.
První okruh, ježdění s Martinem po kružnici bylo fajn na to naučit se poznávat bod, kde už se auto utrhne neřízeně a kdy se ještě nechá srovnat. Samotný slalom potom byl na ledě opravdu hodně o zručnosti a rychlosti reakce, stačí zlomek vteřiny a auto jede úplně jinam, než by člověk chtěl. To jsem si samozřejmě ověřil i výletem mimo trať.
Druhý okruh zaměřený na navazování zatáček mi ze začátku dělal trochu problém, protože se mi nedařilo auto dostat do smyku, který by pěkně plynule navazoval. Buď jsem jel nedotáčivý smyk anebo jsem skončil v hodinách, ale i to se nakonec poddalo a mohl jsem si naplno užívat táhlých průjezdů bokem. V té druhé části by možná bylo fajn, kdyby sis v rámci možností taky sedl třeba na jeden dva okruhy s každým do auta a poradil přímo za volantem. Je to přece jen trochu jiné než z té vysílačky. J
Nejzábavnější částí pak samozřejmě byla volná jízda, která byla pomyslnou třešničkou na dortu po celém dni snažení. Ježdění celého okruhu byla velká zábava. Některé zatáčky se dali pak už projet i vyšší rychlostí a měl jsem pocit, že jsem si s autem začal o hodně víc užívat.
Díky Peťovi jsem měl možnost si vyzkoušet i jízdu s předokolkou (bohužel s nevypínatelnou stabilizací) a je potřeba přiznat, že ten přední náhon na ten sníh a led prostě není ideální, hlavně tedy pro zábavu. Byl jsem pak rád, že jsem se vrátil zpátky do své 4×4 s ESP off a vesele jsem si jezdil bokem…
Jinak co se týče technického zázemí a připravenosti, zde rozhodně není co vytknout. Připravené jste to měli skvěle. Atmosféra byla super, což bylo dané i tím kolik nás bylo. Navíc všichni měli snahu a chuť jezdit což bylo fajn.
Petr (Petanecek):
Když jsem tam jel, neměl jsem moc představu, co tam budu dělat. Je jasné, že když jedete na Ice Driving, tak si tam bude člověk užívat ježdění na ledu, ale co tam bylo předčilo mé očekávání.
Dráha byla super připravená, mrzlo až praštilo a k tomu slunečné počasí, kde vylezly okolní hory z ranního oparu. Naši školitelé na nás mysleli už při příjezdu, neb nám názorně na BMW, která tak nějak neodhadlo možnosti parkování, ukázali vytahování auta při použití předního vyprošťovacího háku. Mě osobně to samotného potkalo po obědě, kdy auto chtělo do leva a já doprava, nakonec jsme skončili na sněhu. Nu což, spodek jest umytý. Nyní alespoň vím, jak a kam mám namontovat hák na auto. 🙂
Na začátku kurzu si nás vzali do parády naši školitelé a při pozdní snídani jsme si užívali výkladu teorie. Po nezbytné teorii jsme skočili do aut. Jako teorie zajímavá, ale praxe a točení volantu je, jak jinak, prostě adrenalinovější, než sezení na zadnici v teple buňky.
První dopolední část byla zaměřená na projíždění zatáček a šikan na ledě, kdy jsme byly pobízeni i k vyšším rychlostem, tak jako k možnosti vypnout stabilizační systém, abychom poznali, kde jsou hranice fyziky určené výrobcem auta a následně fyzikální limity určené samotným autem. A pří té příležitosti si člověk vyzkoušel i zvládání hodin, tedy točivého smyku okolo vlastní osy. Kdo má rád centrifugu, určitě si to užije. 🙂
Odpoledne jsme jeli na druhý okruh, kde jsme si zkoušeli plynulý průjezd smykem ostrou zatáčkou vč. malé rychlostní soutěže. Po prvním kole se mi rozblikalo auto jako stromeček, neb to nějak motor a elektronika, nezvládala. Určitě zajímavé zjištění, jak je auto prošpekováno senzory a co vám vše dovolí. Následně se oba okruhy spojili dohromady a my, jakožto řidiči si měli možnost si užívat plného okruhu, který byl do té doby rozdělen na dva menší okruhy.
Co se mi líbilo, byla ta možnost si vyzkoušet kontrolované i nekontrolované smyky, jejich zvládání, jakožto vyvolávání. Neb jezdit na rovince rychle umí každý autoškolák, ale v zatáčkách při působní elementární fyziky to 90% řidičů nezvládají, zbytečně brzdí a to i přímo v zatáčce a místo toho se soustředit na správný průjezd bez využití brzd, raději podléhají strachu a tím se dopouštění ovlivnění svého řízení. Člověk musí mít respekt. O tom to vše je – o respektu k autu a k lidem.
Ondra H.:
Co se mi líbilo? V podstatě mohu říci, že se mi líbilo vše od začátku do konce J. Pokud bych měl vyzdvihnout nějaké konkrétní věci, pak by to byla určitě samotná možnost vyzkoušet si chování vozidla v krizových situacích v bezpečných podmínkách. Zajímavá a poučná byla úvodní přednáška, kde jsme probrali teoretické základy. Dále mě zaujalo krizové brždění do úplného zastavení. Mnohokrát jsem slyšel/ četl o tom, jak se na sněhu a ledu prodlužuje brzdná dráha, ale zažít takovou situaci na vlastní kůži má úplně jiný rozměr.
Další, co se mi velice líbilo, byla jízda do zatáčky dveřmi napřed. (Nejenom) zde jsem se přesvědčil, jak je důležité ovládat vozidlo s citem, a že zvládnout takový smyk někdy není vůbec lehké. Z počátku jsem reagoval automaticky a zpravidla nepřiměřeně, což se mi podařilo o krůček zlepšit, ale stále se mám mnoho co učit.
Také se mi líbilo, když si Martin sedl přímo ke mně do auta a radil mi ze sedadla spolujezdce. Pokud bych měl zmínit něco, co bych uvítal v příštím kurzu, pak by to bylo určitě více času, kdy je lektor přímo ve vozidle.
Myslím si, že by bylo určitě přínosné rozšířit kurz na několik dní.
Na celém dni nebylo nic, co by se mi nelíbilo. Byl to skvěle strávený den, na pěkném místě, ve společnosti super lidí a plný zábavy.
Kamil K.:
Tento jednodenní kurz se zaměřením na tréning jízdy na sněhu a ledu začal 9:00 hod srazem účastníků, kteří se odhodlali podstoupit tuto výzvu. Jakmile dorazil poslední účastník akce, vyrazily jsme za doprovodu dvou asistenčních vozidel, z nichž jedno bylo současně vyprošťovací pro případ nouze, do nedalekého střediska, kde nás čekal celodenní program.
Po příjezdu a zaparkování vozidel v místě konání tréningu, jsme se přemístili do vyhřívaného zázemí, kde proběhlo krátké seznámení s organizací akce. Poté proběhlo za asistence dvou lektorů asi hodinové školení o tom, jak nejlépe zvládnout jízdu na sněhu a ledu.
Po ukončení úvodního školení jsme se přemístili před zázemí, kde nás trenéři vybavili vysílačkami, kterými budou s posádkou během celého tréninku komunikovat. Trenéři nás dále rozdělili do dvou skupin, z nichž jedna byla složená z vozidel s náhonem na přední kola a druhá s náhonem na zadní kola a 4×4.
Já osobně jsem jezdil jako druhý jezdec s vozidlem Octavia 1.4 CNG. Nejprve jsme celá skupina obkroužili trať, na které jsme poté pod vedením trenéra Honzy Bezděky, začaly tréning konkrétních úseků trati.
Honza vedl tréning tak, že v určeném úseku stál s vysílačkou venku, při čemž při průjezdu každého účastníka daným úsekem instruoval ke správnému projetí. Takovýchto úseků jsme v průběhu tréningu vystřídali několik a bylo to velmi, velmi intenzivní. Asi po třech hodinách velice adrenalinového tréningu byl na řadě oběd.
Poté proběhlo krátké zhodnocení průběhu akce a znovu jsme se vrhli do tréningu.
Všichni dostali možnost vyzkoušet i jiná vozidla a této možnosti jsem využil naplno. Když už jsem si myslel, že umím lépe zvládnout Octavii na ledu a sněhu, půjčil mi Jirka Čumpelík své BMW s pohonem zadních kol. „No Hotovo“!!! Byl jsem opět na začátku. Ono totiž to, co platí na vozidlo s náhonem předních kol, neplatí pro vozidlo s náhonem zadních kol.
Jirka mě vystřídal za volantem, kdy mi názorně předvedl, jak zvládat určité situace.
Poté jsem asi jednu hodinu trénoval s BMW. Byl jsem naprosto nadšený. Kdo nezkusí, neporovná ten neuvěří!!! A konec v nedohlednu, protože ve finále mi Honza Bezděka zapůjčil Octavii Scout 4×4. No opět podiv nad tím, že i když jsou si vozidla na první pohled velmi podobná, jejich ovládání je v mnoha situacích velmi odlišné.
Jelikož denního světla ubývalo čím dál tím víc i tento naprosto skvělí tréning se chýlil ke konci.
Proto jsme se všichni sjeli k vyhřívanému zázemí, kde jsme během skvělého občerstvení opět zhodnotily získané zkušenosti. Závěrem proběhla debata, kde jsme si sdělovali, nebojím se říci velmi intenzivní až adrenalinové zážitky.
Závěrem nám trenéři za potlesku všech ostatních účastníků předali certifikáty jízdy na sněhu a ledu Ice-Drive Saalfelden 2018 v rozsahu 7 hodin. A tak jak přicházela tma, tak jsme se pomalu vydali každý ke svému domovu.
Závěrem:
Tolik pozitivního adrenalinu jsem neměl ani na vlastní svatbě, proto bych určitě uvítal i více denní kurz.
Jsem přesvědčen o tom, že akce jako Ice-Drive jsou naprosto skvělé, nejen tím, že jsem se naučil lépe ovládat vozidlo v zimních podmínkách, ale hlavně tím, že si člověk uvědomí, jak málo stačí k tomu, aby se stala jakákoliv nehoda.
A to je nejvíc!
Napsat komentář