Škoda Octavia RS 2.0 TDI – benzín nebo naftu?
Bod pro Volkswagen
Jestliže srovnáme parametry přeplňovaných čtyřválců v objemové kategorii okolo dvou litrů, téměř zmizí i hlavní výhoda naftových agregátů ve srovnání s atmosféricky plněnými benzínovými čtyřválci – vysoký kroutící moment dostupný od nejnižších otáček. Proč by si tedy měl někdo koupit „sportovní auto“ s naftovým čtyřválcem? Snad jedině kvůli nižší spotřebě a případně většímu kroutícímu momentu.
Pokud však i jediná výhoda skýtá možnost ušetřit, třebaže se mnohým může zdát, že šetření probíhá na nesprávném místě, dokáže přebít většinu nevýhod. Je jasné, že každý další válec a centimetr tlumící hmoty navíc přidává vznětovému motoru na kultivovanosti, takže se pomalu vytrácí nepříjemnost s hlukem a vibracemi, problém s malým rozsahem efektivních otáček však zůstává a navíc… jsme v třídě čtyřválců.
Tady si, co se týče „turbobenzínů,“ v poslední měsících výtečně počínal koncern Volkswagen. Jednotku 2.0 TFSI jsem chválil ve dvou testech Škody Octavia RS a kdykoliv budu mít možnost, udělám to znovu. Tak agilní motor s lineárním nárůstem síly, potlačeným turboefektem a přitom přijatelnou spotřebou, těžko najdete. Když se k výbornému motoru přičte špičkové řazení, podvozek a interiér, dostanete skvělé auto.
Bez turbodieselu ani ránu
Škoda Auto ale chtěla víc. Evropané milují naftu, a tak bylo od počátku jasné, že se Octavia RS dříve či později dočká „tédéíčka.“ Upřímně řečeno jsem z toho měl trochu strach. Je všeobecně známo, že motory TDI s technologií vstřikování čerpadlo-tryska (stále ještě) nejsou ztělesněním kultivovanosti, kterou vykupují hlavně nízkou spotřebou.
Nacpat do sportovního auta hlučný naftový motor s tendencí nakopávat posádku ve 2000 otáčkách se nezdá jako dobrý nápad, ale Octavia RS není sportovní auto v pravém slova smyslu. Spíše než sporťák se jedná o rodinný sedan případně kombi dovolující rychlý a relativně zábavný způsob přepravy z místa A do místa B. Adrenalinové sportovní auto si prostě představuji jinak.
vznětový čtyřválec 2.0 TDI teorii rychlého rodinného vozu potvrzuje. Motor se zdvihovým objemem 1968 cm3, maximálním výkonem 125 kW při 4200 otáčkách a točivým momentem 350 Nm při 1800 otáčkách má sílu, dokonce velkou sílu. Je ale vše, jen ne sportovní. Jednotka a s ní i majitel naftového ereska si může nechat zdát o sportovním zvuku, lineárním nárůstu síly i velkém rozsahu efektivních otáček.
Přestože agregát 2.0 TDI není žádný dědeček, ale moderní motor s piezoelektrickými vstřikovači, turbodmychadlem s variabilní geometrií lopatek a dokonce řízeným sáním, chová se při startu velmi podobně jako jeho předchozí verze. Z pod kapoty se ozve nezaměnitelný naftový klapot, jehož intenzita sice v průběhu jízdy kolísá, ale i tak zůstává v kabině přítomen po celou dobu jízdy.
Na masivní příval decibelů se připravte v nízkých otáčkách do cca 2000 otáček, naopak v středních otáčkách (ve vysokých se zvuková kulisa podobá otáčkám nízkým) vás čeká poměrně příjemný projev, který zjemňuje aerodynamický hluk a případně lehce zesílené rádio. Nejlépe se budete v Octavii RS 2.0 TDI cítit v rychlostech od 80 km/h do 160 km/h, kdy jednotka točí na šestku optimální otáčky a do hry vstupují další rušivé vlivy.
Koncernový naftový dvoulitr vás určitě nenadchne zvukem, zvláště ve městě jsem nostalgicky vzpomínal na kultivovaný turbobenzín 2.0 TFSI, ale podaří se mu to silou a samozřejmě spotřebou. Při pohledu na hodnotu kroutícího momentu a otáčky, ve kterých máte tento k dispozici je jasné, že jednotka bude táhnout odspodu. Táhnout odspodu a táhnout odspodu však nemusí vždy znamenat totéž.
Svižně levně
Existují turbodiesely, které nabírají sílu od 1500 otáček a bez výrazného turboefektu na 2000 otáčkách přecházejí z nízkých, do středních a dále vysokých otáček. To ale není případ dvoulitru TDI. Do 1800 otáček se neděje prakticky nic, jednotka velmi pozvolna nabírá dech, na 1800 otáčkách však výrazně přidá a za 2000 otáčkami předvede explozi síly. Tím se situace obrátí.
Motor sílí a krásně táhne do 4500 otáček, kde zasahuje omezovač. Zatímco na první a druhý převodový stupeň kvůli těžkému stálému převodu Octavia RS vyžaduje jemnou práci se spojkou, plynem a řadící pákou, na třetí až šestý stupeň se s ní jezdí skvěle. Převodovku konstruktéři odstupňovali tak, že motor točí například ve 130 km/h takové otáčky, v nichž máte k dispozici velký kroutící moment.
Když tedy ve 130 km/h se zařazeným šestým převodovým stupněm šlápnete na plynový pedál, auto ochotně zrychlí (asi jako atmosféricky plněný zážehový dvoulitr na čtverku). Vysoký výkon a kroutící moment si žádá i větší přísun paliva než v případě slabších 1.9 TDI, i tak zůstává nízká spotřeba jednou z největších předností testovaného dvoulitru. Kombinovaná spotřeba 5,9 litru udávaná Škodovkou ale zůstala teoretickou hodnotu.
Při složení jízdy v poměru 60% městský a 40% mimo městský provoz spotřeba vystoupala na 7,4 litru, nutno ovšem podotknout, že jsem jezdil spíše dynamicky. To znamená, že jsem se nerozpakoval předjíždět, když se někdo rozhodl nasadit na okreskách mimo město rychlost 65 km/h.. Na dálnici ve 130 km/h si motor řekl o méně než sedm litrů paliva. Na jedno natankování ujedete až 800 kilometrů.
Bílá je dobrá
Jízdní vlastnosti, interiér a exteriér jsem podrobně popsal v starších testech, budu tedy stručný. Nejdříve pár poznámek o vnějším vzhledu. Není tomu dávno, co bílá auta byla všem pro smích, ale také to není dávno, kdy vozy s bílým lakem šly na dračku. Módní trendy se objevují, mizí a vracejí. Když mohou v jednadvacátém století frčet barvy a střihy např. z šedesátých let minulého století, proč by se nemohl vrátit trend bílých vozů?
Octavii RS zářívá bílá velmi sluší. Auto vypadá andělsky, zároveň však vynikne jeho agresivita, do popředí vystoupí přední nárazník i ostře řezané světlomety. Dokonce mi přestal vadit výrazný zadní spoiler. Bílá je dobrá. Alespoň na Octavii RS. K interiéru nemohu říci nic jiného než – skvělá práce. Špičkové materiály, špičkové zpracování, velký vnitřní a obrovský zavazadlový prostor.
Máme tu konečně kvalitní audiosystém a odpovídající reproduktory, kvalitní sedadla (snad jen se zbytečně dlouhým sedákem), příjemný sportovní volant, perfektní ergonomii a spoustu praktických odkládacích ploch. Škoda Octavia stále patří na špici své a nejen své třídy a zatím to vypadá, že se tam udrží ještě velmi, velmi dlouho. Jízdně mě sněhobílé eresko nepřekvapilo. Výborně drží v zatáčkách, briskně reaguje na povely od pedálů i volantu.
Do řízení nemusel tolik promlouvat posilovač, ale jinak mohu autu těžko něco vyčítat. Tedy až na brzdy s rychlým nástupem, ale únavovým syndromem při vysoké zátěži. V prvních testech mě Octavia RS trochu zaskočila extrémně tuhým podvozkem, u verze RS 2.0 TDI se mi zdál podvozek komfortnější a přívětivější. Šlo ale zřejmě o subjektivní pocit. Vyzvednout musím i špičkové řazení s přesných chodem a poměrně krátkými drahami.
Naftu na dlouhé cesty, benzín pro zábavu
Naftová varianta Octavia RS to bude mít vedle skvělé verze 2.0 TFSI těžké. Dvoulitr TDI je docela hlučný, má menší rozsah využitelných otáček, poměrně těžké převody a překonává zážehový motor 2.0 TFSI pouze nízkou spotřebou. Kdybych si měl vybrat, volím 2.0 TFSI, na druhou stranu, chcete-li úsporný motor na dlouhé cesty, bude 2.0 TDI efektivnější, nikoliv zábavnější.
Napsat komentář