3 dny, 5 řidičů, 400 km. Za víkend jsme se snažili podrobit Octavii 3 našemu běžnému používání a popsat jej pro vás.
Testovaný kousek : Octavia III Ambition 1,6 TDi CR 77 kW 5 stupňový manuál – barva Hnědá Topaz
Výbava Octavie, která stojí za zmínku
- automatická klimatizace
- tempomat
- kožený volant a řadící páka
- autorádio Swing
V prvním článku jsme řešili exteriér a interiér vozu. V tomto se zaměříme na jízdní dojmy.
Před jízdou jsme řešili zajímavou věc, a sice natočení planžety v klíči. Pokud držíte klíč prsty na větších stěnách, zaručeně dáte planžetu do zapalování o 90stupňů jinak, než by do něj měla jít. Tedy nedáte ji dovnitř, jelikož je máte jinak natočenou. Planžeta je totiž jinak otočená, než u Octavie II.
Octavia III byla obutá na zimní pneumatiky, čili jsme se nesnažili najít úplné limity auta. To si necháme někdy na léto. Octavii jsme však nešetřili, jelikož jsme chtěli zjistit jak se chová i při prudkých zatáčkách a především, co udělá zadní náprava, která již není víceprvková.
Motor a převodovka
Každý měsíc najedeme cca 5000 km ve voze Octavia II FL 2.0 TDi CR 103 kW a Octavia II 1.9 TDi PD 4×4 77 kW . Snažili jsme se tedy porovnávat výkon motoru s naší 4×4 potažmo Octavií I 1.9 TDi 81 kW, kterou jsme měli ještě před dvěma lety k dispozici. Příjemně nás překvapilo, že motor táhne dobře a pro běžné podmínky se výkon nikde neschovává. Není to samozřejmě žádné velké žihadlo a proto si musíte u předjíždění kamionů na okresních silnicích dát rezervu. To však ale platí i u naší 4×4, která je ke všemu ještě jinak zpřevodovaná a těžší.
Při nízkých otáčkách není motor slyšet, což je oproti 4×4 PD pěkný rozdíl, na druhou stranu je rozhodně hlasitější než náš druhý vůz s dvoulitrem. Přičítáme to také pouze 5 rychlostním stupňům. Tady se mohl výrobce plácnout přes kapsu, jelikož by docílil ještě lepších hodnot spotřeby a emisí. Na dálnici při 130 km/h je šestka potřeba jako sůl. Nemluvě o situaci, kdy byste chtěli porušit předpisy… Je to škoda a autu by to rozhodně pomohlo. Hluk od motoru je tedy slyšet jen při vyšších otáčkách.
Řazení je bezproblémové, nepotkali jsme se jakýmkoli problémem. Není mu co vytknout. V porovnání s francouzskými auty, ze kterých máme pocit, jako když kvedláme vařečkou v bramborové kaši, je zde krása řadit. Dráhy jsou přesné a jasné.
Průměrnou spotřebu za necelých 400 km jsme měli 5,3 litru na 100 km. Čekali jsme maličko menší hodnoty, jelikož náš dvoulitr jezdí průměrně za 5,2 a to jej většinou táhneme p dálnici a nešetříme jej. Na stejném profilu trasy jsme s ním jelikož dokonce za 4,9. Přičítáme to větším rozměrům, 5 stupňové převodovce a také menšímu výkonu, který musí auto „roztáhnout“ a jde mu to tím pádem hůře než u našeho dvoulitru. Tabulkové hodnoty jsou tak podle nás totální sc-ifi.
Podvozek a řízení
Octavia III byla obuta na zimních pneumatikách a počasí v době testu nebylo nijak strašné, čili jsme vyzkoušeli i ostřejší zatáčky. Na standardní silnici bez větších výmolů auto drželo dobře i přes úzké pneumatiky (tady nás musíte brát s rezervou, vše co je menší než 17 palců a užší než 215 mm je pro nás malé kolo 🙂 ). Pokud jedete rozumně a silnici není tankodrom, zadní nápravu nejspíš nepoznáte. I když se zdá hlučnější i na menších nerovnostech.
Kde začne dunět jsou větší výmoly a především pokud jedete v zatáčce a na onen výmol narazíte. Zadek nepříjemně odskočí a tam, kde vás Octavia II podržela, musíte být u Octavia III více opatrný a očekávat úskok. Když se dostanete do mezní situace, není to nic příjemného. Chápeme, že tady se pravděpodobně ušetřilo nemálo prostředků, ale je to vlastně návrat k zadní nápravě Octavie II, což je rok 1996. Škoda. Kdo by tuto nápravu chtěl, musí si koupit nejsilnější benzín nebo pravděpodobně RS verze. Ani u nejsilnější nafty ji nenajdete. Oproti konkurenci to může pro někoho, kdo jezdí větší porce kilometrů, významné mínus.
Podvozek je tedy super na německé dálnice a na silnice bez větších nerovností. To ale bohužel u nás neplatí. Sami dobře víte, jak to nyní vypadá po zimě venku. Díky našemu měsíčnímu nájezdu jsme pravděpodobně náročnější a tak příští rok, kdy se doma jedna Octavie III objeví, musí mít více prvek, už jen kvůli cestám, po kterých se pohybujeme. Uvidíme, až se objeví na našem fóru první majitele Octavií III bez víceprvkové zadní nápravy, jak s ní budou dlouhodobě spokojení.
Řízení je tradičně přesné, pohodlné a není nijak pře posilované, jako u některých jiných značek. Parkování je pohoda a nenapadlo nás nic, v čem by mohl být problém. Takže za jedna.
Moc se nám líbí tempomat, který známe z lepších koncernových vozů, který ukazuje aktuálně nastavenou rychlost a také přidává 1 km/h za každé jedno stisknutí tlačítka. Nebo samozřejmě ubírá.
Napsat komentář