Od našeho testu Nového Scouta už je to nějaký týden, ale konečně se nám podařilo dát vše dohromady a tak vám přinášíme naše dojmy a lehké porovnání s druhou generací.
Nového Scouta jsme měli k dispozici celý týden, vzali jsme ho na dálnici, okresky a do sněhu, abychom si vyzkoušeli pokud možno vše a porovnali s druhou generací, která je naším hlavním clubovým vozem. Posadili jsme za jeho volant 3 řidiče, kteří měli jako předchozí vozy Octavie 1, 2 i 3 generace, abychom získali komplexnější pohled a více názorů, které vám nyní přinášíme. Celkově jsme najeli více než 1600 km na trasách, které pravidelně absolvujeme v našich vozech. Scout se tedy během cest podíval do Břeclavi, do Liberce a třeba i do Veselí nad Lužnicí.
Při psaní tohoto článku jsme zjistili, že bude potřeba jej rozdělit, aby vás dlouhý text úplně neunavil. Pojďme tedy na první část, ve které se podíváme na interiér a exteriér. Druhá část bude obsahovat naše dojmy z řízení, asistenčních systémů a také data o spotřebě.
Exteriér Scouta
Octavii 3 každý zná a fotky verze Scout jsou už také dlouho na světě, takže jsme se zaměřili spíše na detaily a rozdíly proti druhé generaci. Proti designu třetí generace Octavie nic nemáme, možná je to v rodině, ale hranatější auta a ostřejší hrany nám nevadí. Scout některé detaily vyzvedne, u některých naopak dojem trochu pokazí. Skvělým příkladem jsou přední a zadní nárazník.
Zatímco u druhé generace působí tmavě šedé plasty kompaktně a ladí s celkovým designem vozu, u „trojky“ je tomu tak pouze vpředu. Přední část se nám vyloženě líbí a to ze všech možných úhlů pohledu.
Vpředu jsou tyto černé plasty a stříbrný prvek ve stejném duchu jako celý vůz, na zadním nárazníku se však nachází onen stříbrný prvek ve větším rozměru a designově celkově nezapadající. Zjednodušeně řečeno vypadá, jako by jej tam někdo nalepil narychlo a nepodíval se, jaký je výsledek. Tato bizarnost je ještě podtržena černým plastem v designu včelího plástve, který však není stejný jako vpředu, nýbrž je to jen jeho náznak. Designově se tedy asi přední a zadní část měly tímto propojit (vpředu má motiv včelího plástve mřížka v nárazníku), ale ve skutečnosti to vypadá prostě divně. Přední včelí plástev je zase výbornou věcí sbírající sníh. Podívejte se, kolik jsme jej při blbnutí ve sněhu nabrali. Druhá generace si ho do nárazníku tolik nevzala.
Další věcí na zadní části, která nám přijde zvláštní a při prvním pohledu to vypadalo, že vůz jsme dostali naťuknutý, je kus zadního nárazníku hned pod zadními světly. Ten má na rozdíl od klasické verze Combi jakýsi prolis a z větší vzdálenosti vypadá jako promáčklina. Možná jen nás pohled, ale opravdu jsme se lekli.
Zajímavostí je, že tmavé plasty už nezabírají takovou plochu na náraznících a nejsou lakované do barvy Audi Grau. Musíme se přiznat, že se nám nárazníky druhé generace celkově i díky větším šedým plochám líbí více. Naopak kvitujeme nelakování platů do zmiňované barvy. Víme z vlastní zkušenosti, jak moc se do ní lakýrníkům chce a co s ní dokážou udělat kamínky. Jsme také zvědavi, jak odolné bude lepidlo pod lemy blatníků, které se především pod nádrží dvojkové generace rádo odchlipuje vlivem občasného úkapu pohonných hmot.
Z prvků, které mají i běžné Octavie, musíme zmínit černě lakované lesklé B sloupky. Dle našeho názoru dosti nešťastná záležitost. Auto se 6.000 najetými kilometry je má již tak doškrábané, že bude nutný zásah detailingového specialisty. Možná je to tím, že vůz je novinářský a tak už si trochu „zažil“. Nyní se v naší redakci usadila klasická Octavia třetí generace, které je má taktéž, časem tedy porovnáme, zda to bylo způsobeno jen novináři 🙂
Věc, kterou na třetí generaci vyloženě nesnášíme, jsou její vnější zpětná zrcátka. Jsou prostě malá a nic v nich není vidět kvůli jejich seseknutí v tom nejhorším možném místě a to je z pohledu řidiče levý spodní růžek. „Oslí uši“ na druhé generaci jsou proti nim zlaté.
Interiér Škoda Scout
Hned na začátek je potřeba říci, že vůz, který jsme měli k dispozici měl snad vše, co se dá do Scouta objednat. Elektricky ovládaná sedadla s pamětí v Alcantaře, panoramatickou střechu, všechny asistenční systémy, navigaci, volby jízdních režimů apod. Dekor interiéru byl vyveden ve speciální barvě, která vypadá jako šedé dřevo. Překvapilo nás, že dekor je i na volantu, kde normálně bývá lesklá černá barva, i když máte u verze Elegance například stříbrné lišty ve dveřích.
Všichni tři jsme se také shodli, že budíky Octavie 3 jsou pro nás lépe čitelné a přehlednější než u předchozí generace. Co nám však vadí u nových vozů se světelným senzorem a automatickými denními světly, je to, že za dne, kdy nepoznáte, zda jsou budíky podsvětlené, nevíte, zda svítíte jen na denní svícení nebo máte klasická potkávací světla.
Panoramatická střecha je parádní věcí pro prosvětlení interiéru, pro cestující vpředu je ale podle nás zbytečná, jelikož začíná až nad jejich hlavami. Je fakt, že řidič se má koukat kupředu a ne na hvězdy nad ním, tedy ji ocení především děti na zadních sedadlech. Pro nás je tento prvek trochu navíc a raději bychom vzali parkovací kamery nebo námi oblíbený systém bezklíčového odemykání KESSY. To vše samozřejmě náš Scout měl 🙂
Odkládací schránky jsme trochu kritizovali už při našem prvním seznámení s třetí generací Octavie, když jsme měli verzi liftback s motorem 1.6 TDI. U neelektrických sedadel nám chybí praktická kapsa u sedáku. Není samozřejmě i u elektrických, ale s tím se nějak počítá a luxus nastavení sedadel tlačítky za tuto kapsu rádi vyměníme. Kritizovali jsme také prostor pro láhev ve dveřích. Ten je jednou z věcí, která nás na autě nepřestane rozčilovat.
Dříve se láhev vytahovala směrem k řidiči, nyní ji přes madlo musíte chytit za horní část a vytahovat proti palubní desce. Patříme mezi ty, kteří v autě stráví měsíčně 5.000 km, a tohle Škodovce neodpustíme, respektive jsme začali vozit speciální sportovní lahev o objemu 1L, která se vyndává lépe. Ale ne každý tuto láhev doma má 🙂 Na menší odkládací schránku pod rádiem nebo navigací jsme si zvykli, přesunuli jsme její dřívější obsah do loketní opěrky. Naštěstí se nám do ní vejdou dva telefony BlackBerry Q5 včetně odolného krytu a lze je do ní i zavřít. Absenci schránky na vrchu palubní desky jsme kdysi také zmiňovali, ale dnes o ní pomalu ani nevíme.
Polohu na sezení jsme všichni tři našli v mžiku díky elektrickým sedačkám. Jelikož jsme všichni tři vyšších postav (nad 180 cm), tak nás středový tunel a jeho roh v místě, kde se začíná zvedat, netlačil. Na tento problém upozorňují jiní majitelé Octavie 3, pravděpodobně tedy s jinými postavami. Jeden z nás však trochu trpí na bolest bederní páteře a je potřeba říci, že i po několika tisících km s další Octavií 3 v redakci, se nepodařilo najít pozici, při které by se záda po našem běžném denním nájezdu 400 km neozvala. Uvidíme, v budoucnu určitě zase napíšeme recenzi i na tento vůz a tomuto tématu se budeme věnovat, jelikož podle zpráv od majitelů jiných „trojek“ nejsme jediní. budeme tedy experimentovat především s nastavením bederní opěrky a sklonem sedáku.
Jízda ve Škodě Octavii III.
Kapy ve dveřích kvitujeme polstrované. Všichni tři totiž patříme mezi řidiče, kteří nesnáší jakýkoli pazvuk v interiéru, který musí ihned zkoumat a odstranit 🙂 Ani nám nevadí, že celá plocha tapecu dveří je z plastu a není polstrovaná jak tomu bylo u předchozích dvou generací. Loketní opěrka ve dveřích nám přijde daleko pohodlnější než u faceliftu druhé generace. Je to však pravděpodobně také typem postavy a umístěním sedadla při jízdě. V polstrované kapse jsme měli i „Simply Clever“ odpadkový košík. Při dlouhých cestách pro nás ideální věc. Na žvýkačku, lístek z parkoviště, papírový kapesník a udržení trochu pořádku v autě fajn věc. Rozměry pytlíčků jsou 20 x 30 cm jen pro zajímavost.
Pro dnešní den už toho bylo dost, další díl bude zase za týden a podíváme se v něm na infotainment vozu, asistenční systémy a jízdní vlastnosti a dojmy.
- diskuze o této recenzi Scouta
- Za zapůjčení vozu na test děkujeme společnosti Škoda Auto a.s.
Napsat komentář