V dnešním díle se zaměříme na první kroky v úsporné jízdě. Trošku pozměním styl psaní a nebudu text rozbíjet body; zkrátka to vezmu od začátku, tedy od rozjezdu vozidla.
Opět zdravím u dalšího pokračování. V minulém díle (a v minulém roce 🙂 ) jsme se poprvé vydali na silnice a zabývali jsme se technikou pohledu a sledování provozu. Na facebooku Octaviaclubu.cz se rozjela i částečná diskuze k ilustraci tunelového vidění. Se vzrůstající rychlostí se vyšrafovaná plocha zvětšuje a zorné pole zmenšuje z důvodu neustálého zaostřování lidského oka na vzdálené cíle.
V dnešním díle se zaměříme na první kroky v úsporné jízdě. Trošku pozměním styl psaní a nebudu text rozbíjet body; zkrátka to vezmu od začátku, tedy od rozjezdu vozidla.
Většina motorů dnešních vozidel je vybavena turbodmychadlem, a tento fakt nám umožňuje využívat zajímavou vlastnost – elektronika motoru si dokáže sama upravit vstřikovací dávku paliva. Z toho důvodu je možné se rozjet na kterýkoliv jízdní stupeň bez plynu. Chce to jen citlivou spolupráci se spojkou; není třeba přidávat plyn, protože si elektronika motoru vše nastaví nejefektivněji sama. Jasně, když se budete až do čtyřky rozjíždět bez plynu, že řidiči za vámi pro tento styl pochopení mít nebudou… Ale jde to! J Spíš to tedy berte jako zajímavý fakt a zafixujte si, že první převodový stupeň slouží jen k rozjetí stojícího vozidla. Osobně vždy radím po první délce vozidla rozjezdu bez plynu řadit 2° a spojku pouštět opět bez plynu. Teprve po plném sepnutí spojky zrychlovat.
Existuje železné pravidlo, že druhý stupeň řadíme hned po rozjezdu, trojku při zhruba 30 km/h, čtyřku pak lehce nad 40 km/h, pětku zhruba při 55 km/h a šestku u dlouhých převodovek až od 70 km/h.
Tím se dostáváme k dalšímu tématu a tím jsou otáčky. Mnoho lidí si plete pojmy „jízda v nízkých otáčkách“ s podtáčením. První se týká jízdy v rozmezí otáček, kde máme k dispozici už více jak 80% točivého momentu. Většina výkonnostních charakteristik vznětových motorů má vcelku konstantní pole točivého momentu, zpravidla v rozmezí 1350-3500 ot/min. V tomto režimu má motor největší sílu – točivý moment. Na konci otáčkového spektra s maximem točivého momentu začíná růst maximální výkon, potřebný pro udržení maximální rychlosti a v těchto podmínkách již točivý moment nehraje zas takovou roli, protože je vozidlo v pohybu a má vlastní kinetickou energii.
V tomto rozmezí, tedy v oblasti maximálního výkonu, je zpravidla točivý moment na úrovni 60% maximální možné hodnoty.
Pro naše potřeby hospodárné jízdy je třeba znát otáčky hodnot točivého momentu nad 80%.
Běžně se tak totiž dostáváme do okolí 1300-1650 ot/min, ve kterých se zcela normálně dá jezdit. Jen je třeba upravit práci s plynem, ale o tom dále.
Jízda pod zhruba 1100 ot/min je již akusticky nepohodlná a popravdě ani ekonomická, neboť elektronika motoru neustále samovolně zvyšuje dávku vstřikovaného paliva tak, aby nedošlo k zhasnutí motoru za jízdy. Otáčky pod 1000ot/min jsou u osobních vozidel za jízdy nebezpečné a motoru neprospívají, neboť každá větší zátěž je mimo výkonnostní rozsah motoru a technice rozhodně neprospívá. U nákladních vozidel je např. u moderních motorů běžné, že maxima točivého momentu dosahují už na úrovni 850 ot/min., tedy v rozsahu, kde se u některých osobních vozů nachází volnoběh.
Pro hospodárnou jízdu je třeba cílená a uvědomělá práce s plynovým pedálem. Dnešní moderní auta s elektronickým plynem již jsou pojízdné počítače, a podle toho je třeba s pedálem pracovat. Pokud totiž budete neustále měnit jeho polohu, elektronika bude spíše ve „vyčkávacím“ módu. Pokud však budete dávat jasné a přesné signály, pak vše půjde snáze. Např. jízda na vyšší převodový stupeň s více stlačeným pedálem plynu je ekonomičtější, než jízda na nižší stupeň s lehkým plynem; protože při vyšším zatížení motoru a více sešlápnutém pedálu plynu elektronice říkáte, že potřebujete plný výkon motoru. A podle toho se vše zařizuje. Naopak pojedete-li jen s plynem např. na 20%, pak je to znamení, že vám k jízdě stačí zhruba pětina výkonu. U osobních vozidel tento fakt a styl přemýšlení není příliš znát, ale např. pro jízdu s moderními nákladními vozidly či autobusy je téměř nezbytný.
Pro řazení převodových stupňů nahoru i dolů je dobré zhruba vědět otáčkový skok, který přeřazením vznikne. Proto vždy řaďte tak, abyste po přeřazení byly na samém začátku spektra s maximálním točivým momentem. Pokud si v hlavě zhruba vybavíte grafy výkonu a točivého momentu, a přidáte k nim ještě křivku okamžité spotřeby ve tvaru „U“, zjistíte zajímavý fakt – a sice že +- v polovině křivky točivého momentu okamžitá spotřeba začíná stoupat (viz graf níže s doplněnou modrou křivkou možného průběhu okamžité spotřeby).
Takže pokud budete řadit až na hranici maximálního výkonu, tj. v místě klesajícího točivého momentu, se vždy dostanete sice zpátky do otáček s maximem Newtonmetrů, ale automaticky začínáte po křivce spotřeby stoupat jen vzhůru.
Z tohoto důvodu se třeba hodí při řazení přeskakovat rychlosti. U pěti a šestistupňových převodovek je možné, dle situace, řadit např. následovně: 1-2-3-5(-6), anebo při nájezdu na rychlostní silnici či dálnici je možné skočit rovnou z vytočené trojky na pětku/šestku; v tom případě je však potřeba počítat s tím, že otáčkový rozdíl bude znatelný a tomu je třeba uzpůsobit práci s plynem => trojku vytáhnout
i nad 100km/h a při přeřazení na vyšší stupeň pak hned dát plný plyn pro povel maximálního výkonu. Pro někoho to mohou být zcela nové pohyby, které je dobré si nacvičit
a vyzkoušet.
Pokud už jedete ustálenou rychlostí, jezděte na nejvyšší možný převodový stupeň. Po rovinkách či lehce svažitých silnicích a rychlosti okolo 55 km/h můžete jet klidně na 5° s lehkou nohou, neboť více výkonu či více otáček ani nepotřebujete. Je však třeba mít na paměti, že každé zrychlení s sebou přináší nutnost podřadit. Vždy je při dosažení požadované rychlosti dobré o pár milimetrů povolit tlak na plynový pedál – rychlost zůstává stejná, jen se sníží okamžitá spotřeba, neboť to byl povel elektronice, že pro tuto konkrétní rychlost vám „stačí“ o něco méně výkonu.
Pro tento díl textu stačí, zkuste si nejdříve zvyknout na přeskakování stupňů při řazení nahoru (případně i při řazení dolů). Pokud máte auto vybavené tzv. rádcem zařazení převodového stupně, tak se zkuste řídit i podle tohoto indikátoru. Jde o to, že my jako řidiči máme určité návyky získané za řadu let (a zpravidla na starší technice), a tyto návyky nejsme ochotni změnit. Dnešní vozidla jsou však prošpikovaná elektronikou, která hlídá i mnoho dalších důležitých parametrů, než které je schopen řidič svými vjemy zachytit, a indikuje tak pouze doporučený rychlostní stupeň pro dobrou funkčnost vozu jako celku. V důsledku nejrůznějších předpisů je elektronika nastavena tak, aby se dosahovalo co možná největší efektivity chodu, a tím pádem co nejhospodárnější provoz.
V dalším díle se pak podíváme na plachtění, brzdění motorem a rozhodnutí o zvolení správné techniky v dané situaci.
Přeji všem úspěšný rok 2015 a spoustu kilometrů bez nehod, dobrých návratů domů a přeji nám všem, co se pohybujeme denně na silnicích, více ohleduplnosti a slušných řidičů.
- Autor: Honza Bezděka – honza9007
- debata o úsporné jízdě
Napsat komentář