V dnešním díle se (pro některé konečně) podíváme na silnice a na provoz jako takový. Základem hospodárného provozu je bezpečná jízda; to je také důvod, proč jsem se rozhodl pojmout tento seriál článků z obou pohledů.
Srdečně vás vítám u třetího pokračování seriálu o bezpečné a hospodárné jízdě. V minulém článku jsme ještě jednou probrali téma pneumatik a jsem rád za reakce na fóru. Diskuzi na fóru bych rád směřoval k výměně vašich zkušeností s danou tematikou, na fb se pak budu snažit zodpovědět některé dotazy.
V dnešním díle se (pro některé konečně) podíváme na silnice a na provoz jako takový. Základem hospodárného provozu je bezpečná jízda; to je také důvod, proč jsem se rozhodl pojmout tento seriál článků z obou pohledů. Bezpečnou jízdou rozumím takový provoz, kdy nezdržuji ostatní účastníky provozu a sám se vlastní činností nedostanu do obdobných situací.
Zvláště první bod – nezdržovat ostatní účastníky, avšak v rámci platných pravidel silničního provozu – je pro mne velice důležitý. V posledních letech je společnost celkově nervově napnutá a na každý popud, který se jednotlivci nehodí „do krámu“ každý reaguje jinak. Někteří jedinci věci neřeší, ale najdou se vždy i tací, kteří pak mají zapotřebí „řešit“ situaci za pochodu a ostatním ukázat, „správné“ řešení… proto se nebudeme snažit naší hospodárnou jízdou dávat ostatním možnost a šanci si na nás svoji agresivitu vybít. Neboť agresivita vyvolá jen další vlnu nevole a agresivity; a v konečném důsledku to není řešení.
Základ pro bezpečnou jízdu
Základním pilířem bezpečné i hospodárné jízdy je předvídavost. V případě bezpečné jízdy z toho důvodu, že jste na mnoho situací podvědomě již předem připraveni. Např. v jarních měsících očekáváte ve stinném úseku silnice ještě zbytek námrazy, vlhkou vozovku atp. a podle toho se podvědomě změní i chování za volantem, resp. vaše reakce. Zkrátka jste připravení na nenadálou situaci, kterou můžete očekávat.
V případě hospodárné jízdy je předvídavost nutností, neboť pouze to, co předem znám, vidím či promyslím, mohu následně využít ve svůj prospěch. Předvídáme všichni, jen to ne vždy děláme automaticky, anebo spíš dostatečně včas. Odstup doporučuji, stejně jako u bezpečné jízdy, pokud možno na dvě vteřiny. V našem dnešním díle seriálu se, obdobně jako v příštím pokračování, budeme zabývat drobnostmi v podobě „čtení“ dopravy a chytrého využívání okolního vybavení silnic. Může se to zdát jako malichernost, ale např. v městském provozu se dá číst téměř jako v knize. K tomu je dobré vědět nejen kdy a kam se dívat, ale také jak daleko dopředu koukat.
Pokud si budete udržovat dostatečný odstup od před vámi jedoucího vozidla, jste schopní si vytvořit vlastní – hospodárný – jízdní styl; pokud budete někomu nalepení v kufru, pak musíte chtě nechtě převzít jeho jízdní styl. Vedle toho nejste schopni situaci nejdříve zanalyzovat, ale budete nuceni rovnou reagovat s dvojnásobnou razancí, čímž dochází ke snížení cestovního komfortu. Právě cestovní komfort je i jakýmsi měřítkem, či možná dokonce odměnou, hospodárného jízdního stylu.
Technika pohledu
Se zvyšující se rychlostí se totiž zvětšuje naše tunelové vidění a objekty přímo před vozidlem se relativně rychle přehlédnou. Za klidu (0 km/h) jsme schopní registrovat okolí zhruba v rozmezí 180° horizontálně a až 130° vertikálně. Se vzrůstající rychlostí se záběr snižuje a např. při rychlosti 100 km/h (tj. pro většinu z nás běžná cestovní rychlost na okresních silnicích) na úhel pouhých 50° horizontálně a zdravé lidské oko automaticky hledá cíle ve vzdálenosti 600 metrů před vozidlem.
Vše co se nachází blíže, je bráno periferně a může tak dojít k přehlédnutí nejasných a nekontrastních předmětů na krajích silnice. Následující obrázek pak zhruba zobrazuje v textu popsanou techniku. Černě vyšrafovaná plocha je pro náš zrak neviditelná…
Důležité je vracet se pohledem vždy i zpátky před vozidlo; de facto neustále skenujte prostor před autem pohledem do dálky a zpět. Jakmile si zafixujete jeden pevný bod, vše ostatní se jakoby vytratí a okolí sledujete jen periferně. Tím je mnohem delší reakční doba, což s sebou nese zvýšené riziko krizové situace z důvodu přehlédnutí.
Zároveň, pokud je to možné, využívejte k rozhledu i terénem dané možnosti – zkrátka se vždy snažte dívat „o dvě zatáčky dopředu“… Abyste si ulehčili alespoň v bodu „jak vypadá trase přede mnou“, je dobré používat navigaci. I kdyby měla být puštěná za jízdy jen mapa, je to pro vás hrubý ukazatel cesty před vámi. Tím totiž právě můžete hodně věcí předem promyslet a vytvořit si tak několik „reakčních plánů“ do zásoby.
Dopravní zrcadla
Ke čtení dopravy v zúžených místech nám pomáhají i nejrůznější odrazové plochy a zrcadla. Snažte se do nich podívat ještě před tím, než do inkriminovaného úseku vjedete. Na fotkách níže uvidíte příklad použití zrcadla pro odhadnutí situace a reagování; na první fotce je zrcadlo umístěné na rohovém domě vlevo před autobusem. Druhý obrázek pak demonstruje zakrytí zrcadla autobusem, tj. nemožnost jej zkontrolovat (v tento okamžik by se totiž do zrcadla dívala většina řidičů!); na poslední fotce je pak pohled téměř před zatáčkou, který je již pozdě – tzn. úplné zastavení vozidla a nemožnost plynulého pokračování v jízdě. Tomu všemu se dá předejít včasným a správným „čtením“ dopravního vybavení.
Dobrý tip: Při parkování před výkladními okny obchodů pak zase využívejte tato velká okna jako zrcadla pro správné odhadnutí vzdáleností kolem vozidla; obdobně jako odrazy světel od karoserií ostatních aut. Navíc tak můžete pohodlně i zkontrolovat funkčnost osvětlení vlastního vozu.
Semafory na křižovatkách
Nejlepší „čtivo“, neboť se podle nich dá zvýšit plynulost vlastní přepravy. Při dojíždění do křižovatek se zkuste zaměřit nejen na světelné signály pro váš směr, ale zkuste zároveň vnímat i boční semafory pro chodce. Podle nich totiž dokážete přesně určit, zda ještě projedete na zelenou, nebo zda vám tam „skočí“ červená a vy budete nuceni brzdit.
Pokud budete mít přímý rozhled na alespoň jeden a půl vteřiny, můžete udělat ještě mnoho. Takt mezi přeskočením červené na semaforu pro chodce a přepnutím semaforu pro řidiče je zpravidla 3-5 vteřin. Podle toho můžete buď upravit rychlost jízdy a křižovatku ještě projet na zelenou, či již sundat nohu z plynu, odřadit a začít brzdit motorem. Vždy však ještě záleží na provozu před vámi.
Jízda v koloně
Jedna z nejobtížnějších věcí, neboť každý máme pocit, že pohybem v jednolité koloně se nikam nedostaneme, auto jedoucí před námi by se dávno mělo už uklidit z jízdního pruhu a nebrzdit váš provoz atp.. I v takových situacích si, prosím, snažte zachovat chladnou hlavu a být nad věcí. Začnete-li zuřivě na někoho dojíždět, roste kolem vás riziko hromadné nehody. Stejně tak si musíte uvědomit fakt, že pokud vyrazíte z kolony s cílem předjet co nejvíce aut, musíte na minimálním prostoru odbourat většinou o třetinu vyšší rychlost, než má zbytek kolony; tedy musíte se někam vtěsnat, brzdit a řidiči jedoucí za vámi pak musí stejným způsobem reagovat a celý řetězec brzdění se posouvá vzad.
Navíc si tím okolí o vás vytvoří – v lepším případě – slovní „mínění“, v tom horším budete zachyceni někde na videu kolovat internetem…. V případě firemních vozidel je tento nešvar ještě horší, neboť firemní auto = pojízdná reklama. A většina zákazníků se pohybuje venku a i chování za volantem dokáže o mnohých úspěších, ale i prohrách rozhodnout.
Styl jízdy
Vždy se snažte udržet odstup alespoň na 1 vteřinu a jet v takové stopě, abyste viděli minimálně o tři vozidla před vás. Pokud budete „tupě“ zírat pouze na auto před vámi a čekat na okamžik, kdy se rozsvítí brzdová světla, je zpravidla pozdě. Chcete-li předjíždět kolonu a znáte trasu, počkejte na opravdu bezpečný úsek s rozhledem a nespoléhejte se na fakt, že se někam vmáčknete či vás někdo pustí. Takových už na silnicích bylo hafo, a někteří tam jsou dnes už jen v podobě křížků u silnic…
Využívejte i možnost, že v pravotočivé zatáčce a patřičném odstupu uvidíte dříve před vozidlo na rovinu, jestliže pojedete více u pravého okraje vozovky. U levotočivé zatáčky je tomu naopak. Např. mnou pravidelně ježděný úseku kolem Labe od Lovosic na Ústí nad Labem (silnice I/30) se takto dá dívat hodně dopředu a předjíždění jsou pak bezpečnější, neboť již dopředu vidím, kde zhruba bude prostor k předjetí.
Jízda po dálnici
Opět se dívejte dostatečně vpřed a sledujte i chování v ostatních pruzích před vámi a snažte se udržet určité přesazení oproti jiným vozidlům v jízdním pruhu, abyste neustále měli dostatečný rozhled vpřed alespoň na tři a více aut před sebou. I zde je velice důležité využívat techniku pohledu do dálky a vracet se pohledem vždy zpět před vlastní auto; navíc je zde nezbytné využít i terénní vlny pro odhad dopravní situace před námi.
Samotnou kapitolou pak je zúžení jízdních pruhů metodou „zipu“. Pokud je tento prvek proveden VŠEMI složkami (tj. řidiči) správně, je možné zrychlit průjezd komplikovaným a zúženým místem. Toto pravidlo již bylo všemožně probráno mnohokrát, a proto se domnívám, že není třeba jej zde rozepisovat. Co je důležité dodržet při zařazování se do pruhů je stejná rychlost jako okolní vozidla. Pokud se totiž rozhodnu někomu v druhém pruhu „hodit myšku“, znamená to pro mě zvýšení rychlosti, následné napasování se do vzniklé či nalezené mezery a zpravidla prudké zpomalení na okolní rychlost. Při obdobné rychlosti s okolním provozem oba pruhy de facto splynou, aby projely zúženým místem a na konci se opět vydaly vlastní rychlostí dál.
Pokud je na dálnici či rychlostní silnici větší počet staveb za sebou, nemá smysl se za každou z nich rozjíždět a „dohnat“ zpoždění. Dosáhne se tím akorát harmonikového efektu, kdy se celá kolona posune pouze o pár kilometrů dál, aby se následně opět vytvořil špunt. Daleko efektivnější je pokračovat konstantní, možná o něco nižší rychlostí dále a vše projet jedním tahem. Celkově se tím totiž zklidní i cestovní komfort vně vozu.
Jízda po českých dálnicích a rychlosti
Na českých silnicích a dálnicích se zatím ve velké míře nevyužívají inteligentní dopravní značky upravující rychlost. Např. v Německu či Rakousku jich však je dostatek. Jejich cílem je rozmělnit dopravu, aby se nevytvářely špunty, a i v hustém provozu byla zajištěna průjezdnost. Možná s o něco nižší rychlostí, ale stále jedoucí masa automobilů. Navíc se tímto stylem dají „otevírat“ i odstavné pruhy; typickým příkladem je dálnice A5 z Frankfurtu nad Mohanem směrem na sever; zde je běžné, že v dopravní špičce jedou čtyři pruhy včetně odstavného konstantní rychlostí 80 km/h. Sice je třeba započítat o 12 minut déle na obchvatu města, ale lepší jak alternativa trčet několik hodin ve stojící koloně…
Základem všeho konání u hospodárné jízdy je snaha o co nejkonstantnější jízdu bez zbytečných výkyvů. Pro tento počin je třeba si uvědomit a přesně definovat, o co nám jde. Většina lidí tratí rychlost a zbytečně si zvyšuje spotřebu špatnou technikou jízdy, kombinovanou se špatně zvolenou stopou. Vše plyne právě z nedostatečné techniky pohledu a čtení dopravní situace před námi. Protože jen dostatečně včas získaná informace o průběhu trasy či viditelné dopravní situace, mi umožní včas a správně reagovat…
Tímto náš díl pro dnešek uzavřeme, neboť by se dalo o tomto tématu psát ještě hodně. Těším se na Vaše reakce na fóru Octaviaclubu.cz v příslušné sekci. V dalším díle se pak zaměříme na další prvky a mrkneme se na některé věci z teorie hospodárné jízdy, konkrétně pak např. řazení převodových stupňů, možností rozjezdu a v návaznosti na dnešní díl pak i plachtění, podřazování a další.
Přeji Vám vše dobré, a pokud možno co nejplynulejší dopravu na Vašich cestách.
- Autor : Honza Bezděka – honza9007
- diskuse o úsporné jízdě na diskusním fóru
Napsat komentář