Po delší době jsme se zase dostali k tomu, otestovat některý ze standardních modelů Škody a tentokráte největší SUV. Strávili jsme s ním klasický pracovní týden a volný víkend, a to proto, že redakční trojkové RSo nás v Červnu opustí a hledání náhrady je v plném proudu. Kodiaq tak patří mezi vybrané modely, které by RSo na další 4 roky nahradily.
I proto jsme se rozhodli tak trochu pojmout tento test, jako pohled člověka, který pro soukromé i pracovní účely používal posledních 16 let jen Octavie a přemýšlí, zda se posunout do sfér SUV. Karoqovi bychom se chtěli věnovat později, jelikož výkonově a rozměry kufru nám nevyhovuje.
EXTERIÉR
Vzhled auta a jeho vjem je samozřejmě dosti subjektivní a nejen na našem facebooku jsme si o Kodiaqu přečetli různé názory. Éra SUV je mezi námi již delší dobu, tak ji musíme přijmout 🙂
Zepředu se nám Kodiaq líbí, jelikož na rozdíl od některých konkurentů vypadá agresivněji a to nám ladí s velikostí auta lépe než například u Kie Sorento nebo modelu Rav4 od Toyoty. Agresivní vzhled jde ruku v ruce s vyššími výbavami a hlavně vybavením vozu LED světlomety. Bez nich je auto těchto rozměrů tak trochu divné. My jsme měli k dispozici výbavu Style s množstvím dalších prvků, jelikož novinářské vozy jsou vždy dobře vybavené.
Boční silueta závisí na zvolených ráfcích a zde samozřejmě platí – kolají dělají auto. Kodiaqy v nižších výbavách a koly o velikosti 17 palců vypadají tak nějak divně 🙂 Člověk by si pomyslel, že jezdí na rezervních ráfcích. Určitě bychom začínali na 19-kách a zrovna typ Sirius se nám zamlouval. Nejhezší jsou pro nás ale Vegy pro verzi SportLine ve velikosti 20 palců. Námitky o pohodlí na menších kolech bereme, ale při nastavení režimu podvozku Comfort o 19-kách ani nevíte. Další palec navíc by tak už také nemusel být nic dramatického, ostatně poté, co si zvyknete na 19-tky u trojkového RSa, se kterým nejezdíte jen po německých dálnicích, přijde vám pohodlné skoro vše 🙂 Na tyto případy nám krásně stačí silnice na severním okraji Prahy : Klecany > Sedlec > Líbeznice. Tam si vždy vyzkoušíme, co kde duní nebo mlátí …
U menších kol pak také přichází druhý estetický úkaz a sice „tramvajový“ styl zalezlých kol v podběhu. To vynikne zejména při pohledu zezadu, což je pro nás bohužel nejhorší pohled na Kodiaqa. Na tu velkou masu materiálu nám přijdou zadní světla příliš malá a celé to trochu kazí. Kodiaqu příbuzné Tarraco od Seatu nebo VW Tiguan Allspace mají „zadek“ trochu lépe vyvážený. Druhou kaňkou na zadní části je velký černý plast na spodní části nárazníku, kterého se ale zbavíte volbou vyšších verzí: SportLine, Laurin&Klement nebo RS. V červené barvě pak i zadní světla trochu splynou s okolím a auto je hned hezčí.
Takže hned první zápis do notýsku o novém voze po RSu – Kodiaq alespoň SportLine. RS už je pak finančně trochu mimo naše firemní rozpočty, ale určitě bychom vám rádi dojmy z jeho řízení přinesli, chvilku ale musíme počkat na jeho možné zapůjčení. Když už jsme zmínili různé verze Kodiaqu, chybí nám i Scout. Poslední dobou se nám maličko zdá, že Scouty Škodovce nejdou. Poslední hezky sladěný Scout byl u dvojkové Octavie ve faceliftu (shodou okolností naše druhé redakční vozidlo). U trojkové Octavie už to bylo trochu na sílu (test Škoda Octavia 3 Scout) a pro Kodiaq s Karoqem to v nás evokuje jen potřebu mít za každou cenu verzi, která se tváří odolně a jakkoli je na ní někde přilepený stříbrný plast. Ale jak jsme zmínili hned na začátku, design vnímáme všichni odlišně a nemusíte s námi souhlasit.
INTERIÉR testovaného vozu
Oproti Octavii je samozřejmě nárůst místa pro posádku viditelný hned na první pohled a na první usednutí také. Logika uspořádání je stejná pro všechny Škodovky, takže se orientujete okamžitě. Displej infotainmentu a navigace je ve vyšší poloze, což je samozřejmě příjemnější než u trojkové Octy. Sedadla jsou pohodlnější a rozměrnější než u trojkového RSa a tak cesta na veletrh do Norimberka byla mnohem příjemnější. Boční vedení nám přišlo velmi podobné i se standardními sedačkami. Mezi naše tradiční služební destinace patří Břeclavsko, Ostravsko a na Slovensku okolí Nitry, kterou občas musíme dát na otočku. V Kodiaqu by tak naše záda byla určitě raději 🙂 Interiéru moc nemáme co vytknout a o čem se nějak výrazněji zmínit. Prostě jsme byli spokojeni i pří jízdě 4 dospělých.
Oproti Octavii jsme ocenili větší prostor v loketní opěrce, kam se naše obvyklé potřeby krásně vešly. Jen škoda, že místo, kam lze vložit kartu na parkování, je dost úzké. Standardní „kreditku“ bez vystupujících písmen zvládne, ale klasičtější parkovací karta s čipem uvnitř při vytahování s sebou vezme celý plastový „bazmek„.
Další maličkostí je umístění USB portu, do kterého když dáte delší flashku s hudbou například, tak nezavřete posuvný kryt. Naše flashka byla možná moc dlouhá, určitě doporučujeme co nejkratší 🙂
Jeden ze zásadních aspektů je pro nás v redakci velikost zavazadlového prostoru a to díky velmi pravidelné přepravě krabic se vzorky nebo brankářské hokejové tašky. A ta se z naší zkušenosti už do každého auta nevleze 🙂 Její rozměry jsou 108 x 54 x 54 cm (dle výrobce bez výstroje) a v trojkové Octavii Liftback nebo dvojkovém Scoutu ji dáváme úhlopříčně, aby jeden u jejích rohů zapadl do prostoru za podběhem zadního kola. Výjimečně ji nacpeme rovně ve směru jízdy, čímž zabere nějakých 75% objemu.
U Kodiaqu jsme ji v pohodě umístili úhlopříčně a i při 7-místně verzi se vešla pod mechanismus krycí roletky. Vybrali bychom si ale určitě 5-místnou verzi, jelikož 2 dodatečná sedadla nevyužijeme. Pro srovnání: Karoq bohužel tašku nezvládne do kufru pojmout ani s posuvnými zadními sedadly (v poloze úplně vpředu). U něj jsme museli jedno zadní sedadlo sklopit. Už se však těšíme na jeho větší test, kde si s nastavením více pohrajeme.
Zajímavostí ve zkoušeném Kodiaqu byla v kufru zavěšená „taška“ s dekou. Pravděpodobně na piknik apod. Zajímavý nápad. Jen bychom upravili její barvu, aby vydržela delší dobu hezká.
MOTOR A PODVOZEK Škoda Scouta
Jelikož v RSu máme 135 kW, měli jsm trochu obavu o pouhých 5 kW více v mnohem větším autě. Výsledek bylo docela příjemné překvapení. Na nějaké závodění to opravdu není, ale na naši klasickou dálniční tachometrovou rychlost 140 – 145 km/h s tempomatem bylo vše OK i při předjíždění s nutností větší akcelerace. Německou dálnici jsme brázdili rychlostí 160 km/h a i tak Kodiaq neměl problém jít celkem rychle do vyšší rychlosti. Jako služební auto na dlouhé trasy by nám tedy vyhovoval maximálně v tomto ohledu. Nutno ještě zmínit při těchto rychlostech jeden postřeh – na rozdíl od RSa jsme nezaznamenali žádný šelest od zpětných zrcátek.
Podvozek s koly jsme nakousli už v úvodu článku, režim Comfort do Prahy a na rozbité okresky cestu hodně zpříjemní. Režim Sport se zase hodil na zatáčky kolem Slušovic na Zlínsku. Samozřejmě je třeba počítat s tím, že vám SUV bude v zatáčkách cestovat snadněji ven než RSo, které drží velmi slušně a nás v zatáčkách po celé 4 roky hodně bavilo.
Vyzkoušeli jsme si také polní cestu v našem blízkém okolí připomínající polygon s různě umístěnými dírami o průměru 1 metr, která ústí do prudšího kamenitého klesání – místo pro vyzkoušení asistenta pro jízdu z kopce. Kodiaq vše zvládl, takže pokud jej vezmete do menšího terénu, bude vše OK. Na nějaké větší bláznění v terénu nebyl prostor, navíc SUV nejsou offroady, takže nemá cenu od nich chtít něco speciálního.
- Celkem jsme v testu ujeli přes 1100 km a spotřeba byla velmi příjemných 7,5 l / 100 km dle palubního PC.
Napsat komentář